Čís. 1681.

Neschopností k placení (§ 486 čís. 2 tr. zák.) jest takový stav dlužníka, že není s to, by všechny své věřitele uspokojil ve lhůtě, přiměřené zásadám poctivého provozování toho kterého podniku (řádného obchodování). Stav ten může býti založen již stavem předlužení, nikoliv však pouhým váznutím platu.
Pojem »předlužení« a »váznutí platů«.
(Rozh. ze dne 24. června 1924, Zm II 33/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Mor. Ostravě ze dne 15. listopadu 1923, jímž stěžovatel byl uznán vinným přečinem zaviněného úpadku podle §u 486 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Vývody, jimiž zmateční stížnost provádí důvod čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř., poukazují zřetelně k námitce, že v napadeném rozsudku nejsou zjištěny skutečnosti, opodstatňující skutkovou známku vědomí pachatele o jeho neschopnosti k placení. Neschopností k placení rozumí se, že dlužník není s to, by veškeré své věřitele uspokojil úplně ve lhůtě přiměřené zásadám poctivého provozování toho kterého podniku, obzvláště — jde-li o živnostníka neb obchodníka — v době, přiměřené zásadám řádného obchodování. Tento stav bude zpravidla dán stavem předlužení, leč by měl dlužník záruku, že schodek bude v přiměřené době napraven. Nestačí však pouhé váznutí platů, t. j. přechodný nedostatek hotových prostředků k vyrovnávání splatných dluhů, má-li dlužník přes to důvodné a spolehlivé vyhlídky, že se mu hotových prostředků dostane v takové výši a takové době, že svým závazkům vyhoví s průtahem nepřevyšujícím míru, jakou věřitelé za konkrétních okolností případu obvykle povolují. Rozhodovací důvody prvé stolice zjišťují sice objektivně výroky dosti přesnými naprostou nedostatečnost jmění obžalovaného k úplnému uspokojení věřitelů. Avšak nedostává se přesného zjištění, zda a kdy sobě obžalovaný tento svůj stav uvědomil. Otázkou, zda a kdy byl si obžalovaný vědom, že jest neschopen platiti, napadený rozsudek se vůbec nezabývá, ač obžaloba uplatňovala, že si obžalovaný musil býti předlužení vědom nejpozději v polovici roku 1922, а ас k takovému vědomí obžalovaného poukazovaly nejen značná výše schodku, ztráty nastavší klesáním zboží, na úvěr koupeného a nedostatek provozovacího kapitálu, nýbrž i seznání obžalovaného — při hlavním přelíčení arciť změněné že si byl během roku 1922 vědom, že musí býti předlužen. Rozhodovací důvody zjišťují toliko, že obžalovaný věděl již v dubnu 1922, že se nachází v peněžní tísni. Tato slova mohou však při své nepřesnosti znamenati jak pouhé váznutí platů, tak i neschopnost ku placení ve smyslu, shora vymezeném. Rozhodovací důvody uvádějí sice dále, že obžalovaný musel věděti, že nebude moci v dohledné době zaplatiti značné množství zboží, v krátké době na úvěr koupeného. Než i slovo »dohledné« jest nepřesné a nevylučuje předpokladu dlužníka, že mu věřitelé i po případné splatnosti účtů posečkají, až zboží na úvěr koupené odprodá, a že takto bude s to, by platil v době přiměřené. Opětné používání nepřesných výrazů, neuvádění předpokladů, z nichž dospěl soud k výroku o vědomí obžalovaného, že nebude s to, by zboží v dohledné době zaplatil, a věta rozhodovacích důvodů, že se passivita obžalovaného zvýšila koupí zboží za 300000 Kč, ač tomuto zvýšení passiv odpovídalo zvýšení aktiv o hodnotu zboží, nasvědčují tomu, že nalézací soud — zjišťuje vědomí obžalovaného — rozumí neschopností k placení již nedostatek hotových prostředků, dostatečných k vyrovnání splatných dluhů, ač by při tom šlo jen o vědomí o váznutí platů, byl-li si obžalovaný vědom svého předlužení a předpokládal-li že bude s to platiti s průtahem nepřevyšujícím míru, jaké byla dle všeobecných hospodářských poměrů v rozhodné době a dle zvláštních poměrů obžalovaného a jeho věřitelů obvyklou a přiměřenou. Odsuzující výrok spočívá tudíž na nesprávném výkladě zákonného pojmu neschopnosti k placení a jest zmatečným dle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř.

Citace:

č. 1681. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 474-475.