Čís. 1755.

Zákon na ochranu volební svobody ze dne 26. ledna 1907, čís. 18 ř. zák.
Volbami do obecních zastupitelstev dle §u 2 zákona jsou i volby obecních rad a starostů. »K volbě starosty oprávněným« ve smyslu §u 3 zákona není člen obecního zastupitelstva (náhradník), pokud nebyl vzat do slibu ve smyslu §u 59 zákona, byť i volbu vykonal.
»Majetkovým prospěchem« jest vše, co přináší jakoukoliv výhodu rázu hospodářského, třebas nebylo přímým rozmnožením majetkového stavu. Spadá sem i slib propachtování poli.
(Rozh. ze dne 15. října 1924, Zm II 118/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného Bohumíra N-a do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 29. listopadu 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem volebního podplácení podle §u 3 zákona ze dne 26. ledna 1907, čís. 18 ř. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Vzhledem k tomu, že v §u 2 zák. ze dne 26. ledna 1907, čís. 18 ř. zák. jsou jakožto volby, pro něž platí ustanovení tohoto zákona o ochraně volební svobody, vedle voleb do jiných korporací a zastupitelských sborů, povolaných k obstarávání veřejných záležitostí, uvedeny volby do obecních (a okresních) zastupitelstev a § 1 zák. ze dne 7. února 1919, čís. 76 sb. z. a n. (novely k obecním zřízením) rozeznává přesně mezi obecní radou a obecním zastupitelstvem, dlužno především rozptýliti pochybnosti, které by mohly vzejíti v příčině odpovědi na otázku, zda vztahují se ustanovení zákona na ochranu volební svobody také na volby obecních rad, zejména pak i na volbu obecního starosty, jejíž konání v obci K. zavdalo dle rozsudkového zjištění podnět k oněm činům všech obžalovaných, které napadeným rozsudkem byly podřaděny skutkové podstatě přečinu dle §u 3 uvedeného zákona. Otázku dlužno zodpověděti kladně. Obecní rada není pouhým výkonným orgánem obecního zastupitelstva, její široce rozvětvená, v mnoha směrech vůči obecnímu zastupitelstvu zcela samostatná působnost, jak ji vymezují obecní zřízení, nepřipouští nižádných pochybností o tom, že i v obecní radě sluší spatřovati korporaci, povolanou k obstarávání veřejných záležitostí ve smyslu §u 2 uvedeného zákona. To patrno zejména z četných ustanovení zákona ze dne 7. února 1919, čís. 76 sb. z. a n., jmenovitě z jeho §u 7, dle něhož obecní rada tvoří sbor, který za předsedání starostova usnáší se o všech věcech, které podle zákona nejsou výslovně vyhrazeny obecnímu zastupitelstvu, nebo podle nařízení zákonných, po případě podle usnesení obecního zastupitelstva nejsou vzneseny na starostu. Z poslez uvedeného ustanovení je zároveň zjevno, že i starosta obce jednak jako člen a hlava obecní rady, mimo to však z části i jako orgán samostatný je již dle zákona povolán k obstarávání veřejných záležitostí. Lze tudíž bezpečně souditi, že dle intencí samotného zákonodárce, byť snad v zákoně zcela jasného výrazu nedošly, jsou ochrany volební svobody účastny též jak volby obecních S9
rad, tak i obecních starostů. Neize také nahlédnouti, z které příčiny by tyto volby měly ze zákonné ochrany býti vylučovány, uváží-li se zejména, že zákon o řádu volení v obcích ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 sb. z. a n. upravuje sice ve hlavách prvé až osmé právo volební a volitelnosti, jakož i volební řízení při volbách do obecního zastupitelstva, že však již v těchto jeho částech obsažena jsou i četná ustanovení, týkající se členství v obecní radě, jejího složení a j. a že zejména v jeho deváté hlavě jest upravena i volba starosty, jeho náměstků a obecní rady, § 66 jmenovitě obsahuje ustanovení o doplňovacích volbách a že konečně způsob, jakým jest tyto volby prováděti, činěn je v zákoně (v §§ech 61—64 a 66) důsledně odvislým od způsobu, jímž voleno bylo obecní zastupitelstvo. Jak patrno, jest zákon o řádu volení v obcích celkem, který nedopouští, aby jedné skupině voleb, jím upravených, zákonná ochrana jich svobody byla přiznávána, jiné naproti tomu byla odpírána. Názor, že by volby do obecní rady a volba obecního starosty zákonné ochrany požívati neměly, jest neudržitelným, uváží-li se, že jde o volby orgánů, jimž dle zákona přísluší obstarávání četných, začasté velmi závažných záležitostí, dotýkajících se veškerého obyvatelstva obce, kdyžtě se táž ochrana přiznává i volbám do mnohých jiných korporací, v §u 2 zák. ze dne 26. ledna 1907, čís. 18 ř. z. rovněž výslovně neuvedených, jichž působnost vztahuje se pouze na záležitosti určitých stavovských (zájmových) skupin obyvatelstva, tak na př. volbám do obchodních komor, do odhadních komisí berních, do okresních nemocenských pokladen, do živnostenských soudů, ba i do honebních výborů. Zájem státu i veřejnosti na řádném provádění voleb do obecních rad včetně volby starosty je zajisté aspoň stejně veliký, jako jejich zájem na volbách do kterékoli z právě uvedených korporací a zastupitelských sborů. Dlužno tudíž pojem »voleb do obecních zastupitelstev« dle §u 2 uvedeného zákona vykládati v ten rozum, že v něm zahrnuty jsou i volby do obecních rad včetně volby starosty obce.
Zmateční stížnost obžalovaného Bohumíra N-a napadá rozsudek, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti dle čís. 9 a) (nevhodně i čís. 10) §u 281 tr. ř., ve všech třech bodech (1. a—с rozsudkových důvodů), jimiž jeho jednání podřaděno bylo skutkové podstatě přečinu volebního podplácení. 1. Pokud jde o činy 1 a) a 1 c), nelze jí upříti oprávnění. Rozsudkový výrok zní ohledně všech tří stěžovatelů a všech činů rozsudkových všeobecně v ten rozum, že »osobě k volbě starosty oprávněné nabízeli a slibovali majetkový prospěch«. V příčině obou shora naznačených činů míněn je touto osobou další obžalovaný Josef A., o němž však se v rozsudkových důvodech uvádí, že, jak zjištěno, jako náhradník tehdy platně k volbě nebyl oprávněn. V rozsudku se posiez uvedený závěr nijak blíže neobjasňuje, lze však míti za to, že jeho podkladem je připiš okresní politické správy v P. ze dne 3. března 1923, dle něhož Josef A. vstoupil sice do obecního zastupitelstva dne 15. března 1922, slib však složil teprve dne 8. února 1923, tudíž až po volbě obecního starosty, o niž jde v tomto případě a která se konala dne 13. ledna 1923. Tímto slibem míněn je slib věrnosti československé republice, do něhož jest dohlédacímu úřadu dle §u 59 zák. o řádu volení v obcích vzíti členy obecního zastupitelstva ve schůzi, svolané k volbě starosty, náměstků a obecní rady. Dle §u 60 téhož zák. volí členové nově zvoleného obecního zastupitelstva starostu, jeho náměstky a ostatní členy obecní rady, když byli před tím složili slib ve smyslu §u 59 zákona. Složení tohoto slibu je, jak patrno, zákonným předpokladem oprávnění k volbě, tak že člena obecního zastupitelstva a ovšem i náhradníka, nastupujícího do obecního zastupitelstva podle §u 57 uvedeného zákona, nelze pokládati za oprávněna k volbě, pokud nebyl vzat do slibu. Je na bíledni, že ustanovení §u 60 a z něho plynoucí, zde naznačené důsledky mají místo nejen při volbě dle §u právě uvedeného, nýbrž i při doplňovací volbě ve smyslu §u 66. Rozpor mezi rozsudkovým výrokem a jeho rozhodovacími důvody lze si vysvětliti jen důrazem, s nímž se v důvodech v téže spojitosti dále zjišťuje, že A. volbu skutečně vykonal, který však zároveň nutí souditi, že soud, jak i zmateční stížnost právem namítá, vychází z názoru právně zřejmě mylného, jakoby onen zákonný předpoklad oprávnění k volbě, složení slibu dle §u 59 zák. o řádu volení do obcí, bylo lze nahraditi skutečným výkonem volby členem obecního zastupitelstva, slibu toho nesloživším.
Právně bezpodstatnou je námitka, uplatňovaná zmateční stížností v ten smysl, že slib pronájmu kousku pole, který dal obžalovaný N. dle rozsudkového zjištění v případě 1 c) Vojtěchu D-ovi, neodpovídá, nebylo-li tu konkrétního návrhu podmínek pachtu, pojmu slibu majetkového prospěchu ve smyslu §u 3 zák. ze dne 26. ledna 1907, čís. 18 ř. zák. V předchozích vývodech, jimiž brojí zmateční stížnost proti rozsudkovému výroku pod 1 b) rozhodovacích důvodů, rozvedena je obdobná námitka mnohem podrobněji. Namítá se tu především, že propachtování pole jakožto právní jednání úplatné není vůbec majetkovým prospěchem, že by však musilo býti aspoň zjištěno, jaká by byla výše pachtovného, a zda v ní by byl pro toho, komu byl pronájem slibován, obsažen nějaký majetkový prospěch. Zmateční stížnost je na omylu. Zákonný pojem majetkového prospěchu nesluší omezovati pouze na takové zjevy, které značí přímé rozmnožení majetkového stavu, nýbrž vše, co znamená ať přímé nebo nepřímé zlepšení hospodářského stavu jednotlivcova, co mu přináší jakoukoli výhodu rázu hospodářského. Výhodou tohoto druhu je zejména pro venkovského člověka nesporně možnost opatřiti si nájmem půdu, potřebnou pro pěstování plodin ať již k vlastní potřebě nebo pro obchod jimi. Ani zmateční stížnost netvrdí, že osoby, jimž v případech 1 b), c) obžalovaný N. dle rozsudkového zjištění pronájem pole nabízel a sliboval, pozemků těch nepotřebovaly; skutečnosti, zjištěné rozsudkem, že v případě 1 b) Štěpán D. obžalovaného N-a, v případě 1 с) pak K. Josefa Z-a před volbou a před slibem pronájmu obžalovaným N-em žádali, by jim kousek pole pronajali, nasvědčují pravému opaku. Odpovídá-li však pronájem pole sám o sobě zákonnému pojmu majetkového prospěchu, zůstává lhostejnou výše případného pachtovného a nesejde na tom, že rozsudek nezjišťuje, že mezi obžalovaným na jedné straně a D-em a Z-em na straně druhé bylo jednáno také o výši pachtovného. Namítá-li Bohumír N. ve své zmateční stížnosti, že D-ovi pronájem ani slibovati nemohl, poněvadž prý žádného volného pole k propachtování neměl, dovolává se skutečnosti rozsudkem jednak nezjištěné, jednak právně bezpodstatné, jelikož by jednání obžalovaného nepozbývalo povahy nabízení slibu majetkového prospěchu ani tehdy, kdyby byl za ostatních zákonných předpokladů skutkové podstaty §u 3 zákona D-ovi nabídku, slib pronájmu jen předstíral. Stačiť k řečené skutkové podstatě již pouhá nabídka, pouhý slib majetkového prospěchu bez ohledu na to, má-li nabízející, slibující úmysl a možnost nabídku splniti (slibu dostáti), takže dokonce i nabídka (slib), učiněná u vědomí nemožnosti jich splnění, spadají v rámec uvedené skutkové podstaty.

Citace:

č. 1755. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 609-613.