Čís. 1537.Není krádeží v rodině (§ 463 tr. zák.) krádež na sourozencích rodičů pachatelových, třebas žili s ním ve společné domácnosti.Dopustil-li se pachatel několika krádeží a nahradil škodu z jedné z nich v době, kdy již spáchal jiné, nastane za ostatních podmínek §u 187 tr. zák. beztrestnost krádeže, z které byla škoda nahražena, jen, když jednotlivé zlodějské útoky jsou činy samostatnými, vnitřně nesouvisejícími.(Rozh. ze dne 10. března 1924, Kr II 533/23.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 28. července 1923, pokud jím stěžovatel byl uznán vinným zločinem krádeže podle §§ů 171, 173 a 174 II. c) tr. zák. a přestupkem §u 36 zbroj. pat. ze dne 24. října 1852, čís. 233 ř. zák. Důvody:Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti čís. 5, 9 a), 9 b) a 10 §u 281 tr. ř. S hlediska důvodů zmatku čís. 9 a), 9 b) a 10 namítá, že, poněvadž je zjištěno, že Julie R-ová jest stěžovatelovou tetou (sestrou jeho matky) a že v době krádeže žila s nimi ve společné domácnosti, bylo stěžovatelův čin posuzovati podle §u 463 tr. zák., že tudíž, jelikož nebylo tu návrhu hlavy rodiny na jeho potrestání dle uvedeného ustanovení zákonného, nebylo státní zastupitelství oprávněno, jej stíhati. Námitka, kterou zmateční stížnost z důvodů zmatků, jí v tom směru číselně uvedených, provádí pouze důvod čís. 10, jež mohla by však přejíti v úvahu také jako uplatňování důvodu zmatku čís. 9 c) §u 281 tr. ř., jest neodůvodněna již proto, že krádež na tetě nespadá pod pojem krádeží mezi blízkými příbuznými ve smyslu §u 463 tr. zák. Tento výjimečný předpis dlužno, pokud jde o okruh osob, na něž se vztahuje, vykládati dle povahy věci přísně a vyloučiti z něho příbuzné vzdálenějšího stupně. Kromě manželů uvádějí se v něm pouze rodiče, děti a sourozenci; není tudíž přípustno, rozšiřovati jeho působnost i na další příbuzné, tedy ani na sourozence některého z rodičů, o jakého jde v tomto případě, a z jehož držení stěžovatel dle rozsudkového výroku, co do správnosti ani zmateční stížností nepopřeného, věci ve svůj prospěch odejmul. Nesejde tudiž na tom, zda žila Julie R-ová v době krádeže se stěžovatelem ve společné domácnosti, není proto ani neúplnosti rozsudku, vytýkané mu nepřímo zmateční stížností, v tom, že, nedbaje snad dotyčných výsledků hlavního přelíčení, nezjišťuje, že oba ve společné domácnosti žili.Dovolávajíc se důvodu zniatečnosti čís. 5 §u 281 tr. ř., zmateční stížnost namítá, že v rozsudku nejsou uvedeny důvody, z kterých nalézací soud, přes to, že se stěžovatel hájil v ten rozum, že revolver vrátil ještě před udáním, a opak ničím zjištěn nebyl, pokládá za zjištěno, že stěžovatel toho neučinil. Výtce nelze přiznati oprávnění. Krádež přestává podle §u 187 tr. zák. býti trestnou, když pachatel z účinné lítosti napraví, prve, nežli soud nebo jiná vrchnost zví o jeho provinění, všechnu škodu, vzešlou z jeho skutku. Dopustil-li se pachatel několika krádeží a nahradil-li škodu z jedné z nich v době, kdy již spáchal jiné, nastane beztrestnost krádeže, z které byla škoda nahražena, za ostatních podmínek §u 187 tr. zák., jen, když jednotlivé zlodějské útoky jsou činy samostatnými, vnitřně nesouvisejícími, tvořícími jen jednotu vnější podle §u 173 tr. zák. Jsou-li však jednotlivé krádeže dle pachatelova záměru jen částí zamýšleného činu úhrnného s vykonáním jednoho a téhož zločinného úmyslu, tak že pozdější krádeže jsou jen pokračováním dřívějších a všechny pospolu tvoří jeden čin a jednu krádež, nestane se náhradou škody z jednoho takového zlodějského útoku beztrestným ani tento, poněvadž právě není zadost učiněno požadavku §u 187 tr. zák., by nahražena byla celá škoda, z činu vzešlá. Stěžovatel odňal podle rozsudku pro svůj užitek kromě revolveru ještě dva páry zlatých náušnic, náhrdelník a zlatý prsten, vesměs v lednu 1923, vesměs z držení a bez přivolení Julie R-ové, využívaje její nepřítomnosti, a vesměs z téže místnosti. Jde tu tedy, i kdyby obžalovaný ony věci snad neodňal jedním útokem, o krádeže v takovém vnitřním spojení, že pozdější byla vždy pokračováním dřívějších, tudíž všechny pospolu jsou krádeží jedinou, a byla by proto nastala beztrestnost pro účinnou lítost jen, kdyby byl obžalovaný nejen vrátil revolver, nýbrž nahradil celou škodu před tím, než bylo četnictvu oznámení učiněno, čehož sám netvrdí. Nelze proto vadu, která by činila rozsudek zmatečným podle čís. 5 §u 281 tr. ř., spatřovati v tom, že v něm ve směru, naznačeném ve zmateční stížnosti, nejsou uvedeny důvody, ani není rozsudek neúplným proto, že se v něm ona obhajoba stěžovatelova pomíjí mlčením.