Čís. 1568.

Samosoudce smí i v případech, kde jest použiti §u 265 tr. ř., uložiti trest na svobodě až do šesti měsíců a jest ustanovením §u 265 tr. ř. obmezen jen potud, že úhrnný trest nesmí překročiti nejvyšší trest, který jest stanoven na trestný čin, těžším trestem ohrožený.
(Rozh. ze dne 26. března 1924, Kr II 410/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně, ze dne 27. června 1923, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ů 171, 173, 174 II. a), c) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Bezpodstatnou jest výtka, uplatňovaná zmatkem podle §u 281 čís. 11 tr. ř., že nalézací soud stěžovatele odsoudil bez použití §u 265 tr. ř. podle návrhu veřejného obžalobce ku nejvyššímu trestu, ačkoliv okresním soudem v Židlochovicích byl odsouzen dne 10. října 1922 pro pokus přestupku krádeže podle §u 8 a 460 tr. zák. do vězení na 48 hodin, kdežto žalovaný čin podle spisů se stal 5. září 1921, takže zde byly předpoklady pro použití §u 265 tr. ř. Z těchto vývodů zmateční stížnosti jest zřejmo, že vychází z mylného předpokladu, že § 6 zákona ze dne 22. prosince 1921 čís. 471 sb. z. a n. obsahuje novou trestní sazbu, jejíž nejvyšší hranice dosahuje šesti měsíců trestu na svobodě. Tomu tak není a poukazuje se stěžovatel v této příčině na důvody plenárního rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 21. března 1923 č. pres. 1197/22, sb. Vážný č. 1170. Jest proto při rozhodování, zda jest dán důvod zmatečnosti čís. 11 §u 281 tr. ř. proto, že nebylo použito podle doslovu rozsudku §u 265 tr. ř., jen zkoumati, zda nalézací soud překročil nezměněnou zákonnou sazbu §u 178 tr. zák., která činí pět let těžkého žaláře. Toho však ani zmateční stížnost netvrdí, ježto trest, vyměřený obžalovanému rozsudkem okresního soudu v Židlochovicích ze dne 10. října 1922 tuhým vězením 48 hodin a tímto napadeným rozsudkem zemského trestního soudu v Brně šesti měsíci těžkého žaláře nepřesahuje nejvyšší trestní sazby §u 178 tr. zák. I když tedy podle doslovu rozsudku nebylo při výměře trestu přihlíženo k §u 265 tr. ř., nebylo tím obžalovanému ublíženo takovým způsobem, že by rozsudek trpěl důvodem zmatečnosti podle čís. 11 §u 281 tr. ř. Mohlo by tedy již jíti jenom o to, zda člen zemského trestního soudu v Brně, který projednával tuto trestní věc vzhledem na návrh státního zastupitelství, obsažený v obžalobě, aby byl trest vyměřen v mezích §u 6 zák. ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n., vykročil ze své trestní pravomoci, vyměřiv trest větší óměsíci trestu na svobodě. Ani to se nestalo. Zde nelze postupovati tak, jak to činí zmateční stížnost, která sečítá trest, vyslovený oním rozsudkem okresního soudu v Židlochovicích ze dne 10. října 1922, a trest vyslovený tímto napadeným rozsudkem, a dospívá pak ovšem к úhrnnému trestu, který převyšuje 6 měsíců, nýbrž jest jenom zkoumati, zdali samosoudce v této trestní věci překročil mez, určenou mu při výměře trestu §em 6 zák. ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. Neboť podle §u 7 odstavec čtvrtý a §u 5 tohoto zákona jest se samosoudci, který věc projednává, prohlásiti nepříslušným, uzná-li, že sazba, navrhovaná veřejným obžalobcem podle §u 6, není dostatečnou pro čin, který je předmětem obžaloby. Z tohoto ustanovení plyne, že samosoudce smí i v případech, kde jest použiti §u 265 tr. ř., uložiti trest na svobodě do 6 měsíců a že jest ustanovením §u 265 tr. ř. obmezen jen potud, že úhrnný trest nesmí překročiti nejvyšší trest, který jest stanoven na trestný čin, těžším trestem stižený. Že nebyl překročen nejvyšší trest, §em 178 tr. zák. stanovený, bylo již shora řečeno. Jelikož pak samosoudce neuložil obžalovanému v trestní věci pro zločin krádeže, která byla předmětem obžaloby, o níž rozhodoval podle §u 6 právě zmíněného zákona, trest vyšší, než mu určoval § 6, nýbrž právě jenom nejvyšší sazbou trestu na svobodě, o které se v tomto §u mluví, nepřekročil ani předpis §u 6 zák. č. 471/21. Není proto dán ani důvod zmatečnosti podle §u 7 zák. ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n.

Citace:

č. 1568. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 270-272.