Čís. 772.

Zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům (ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.).
V otázce, zda požadovaný pozemek jest pozemkem státním atd., rozhoduje, zda jím byl v den vyhlášení zákona. Lhostejno, zda měl tuto vlastnost i dříve a zda jí napotom pozbyl.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1920, R I 965/20.)
Požadovatel domáhal se, by mu byly přiznány do vlastnictví pozemky, jež měl od kostela spachtovány od r. 1901 do r. 1916, kdy pozemky byly kostelem prodány Petru M-ovi. Nárok jeho byl soudy všech tří stolic zamítnut, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Prvním a hlavním předpokladem požadovacího práva pachtýřova ve smyslu zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. jest, že požadovaný pozemek patří státu nebo jest zabrán státem pcdle zákona o zabrání velkého majetku pozemkového ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n., nebo jest zapsán v zemských deskách nebo jest hospodářskou součástí statku zapsaného v zemských deskách nebo statku církevního nebo nadačního (§ 1 odst. druhý zák. o zajištění půdy drobným pachtýřům). Pro posouzení kvality požadovaného pozemku jest rozhodující doba vyhlášení zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům t. j. 12. červen 1919; — stačí ovšem, byl-li požadovaný pozemek v tento den pozemkem státním, státem zabraným, deskovým, církevním, nadačním, a není třeba, aby byl jím býval po celou dobu zákonnou (§ 1 odstavec třetí zák. o zaj. půdy drob. pacht.), se strany druhé však nespadá pod zákon pozemek, nemající oné zákonem předpokládané povahy při vyhlášení zákona, byť ji dříve měl. V případě, o který se zde jedná, bylo zjištěno, že požadované pozemky byly již v roce 1916 prodány Petru M-ovi a že smlouva v roce 1918 byla schválena a knihovně provedena. Při vyhlášení zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 sb. z. a n. nebyly tedy pozemky ty více součástí statku církevního, pročež zmíněný zákon na ně vůbec se nevztahuje. Ustanovení § 6 odstavec prvý téhož zákona nemají zde místa, neboť platí jen pro pozemky, spadající pod tento zákon, kteréžto podmínky právě tu není. Že tomu tak, plyne též z druhého odstavce dotčeného § 6, kde pamatováno jest sice na případy, že pozemek jest nyní ve vlastní správě vlastníkově nebo v pachtu (i drobném) osoby třetí, nikoli však na případ, že pozemek přešel do vlastnictví někoho jiného.

Citace:

č. 772. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 680-681.