Čís. 446.

Jinaké doložky na faktuře, než doložka dle § 88, odstavec druhý, j. n., nestanou se nevýtkováním součástí smlouvy.
(Rozh. ze dne 16. března 1920, Rv I 88/20.)
Ve sporu, v němž bylo najmě řešiti otázku, zda žalovaná firma včas vytýkala vady zboží, opíral se žalující prodatel též o doložku ve faktuře: »Reklamace, jež nestanou se hned po přijetí zboží, zůstanou, nepovšimnuty«, tvrdě, že žalovaná, přijavši bez námitek fakturu, souhlasila i s doložkou právě uvedenou. Mínění žalobcovu nebylo soudy přisvědčeno, nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Žalobkyně neuvedla, za jakých okolností žalovaná fakturu přijala. Nesporný fakt pouhého přijetí faktury bez námitek, bez zjištění případného dalšího projevu vůle strany žalované, ať výslovně neb konkludentními činy téže uskutečněného, nemá za následek, že fakturní doložka uvedeného předem obsahu se stala smluvním ustanovením sporné strany vížícím. Ustanovení § 88 odstavec druhý j. п., o založení fakturového sudiště, na tento případ nelze vztahovati. Neboť ustanovení toto obsahuje výjimku z pravidla, že smlouvy vzcházejí jen srovnalou vůlí stran. Následkem toho nelze předpisu toho ve smyslu § 7 obč. zák. užíti obdobně na případy jiné, zejména na případ, o který se zde jedná. Doložku, jíž dovolává se žalobce, dlužno pojímati jako jeho jednostranný projev vůle, kterým za daných okolností vzájemná práva sporujících se stran dotčena nebyla a žádné změny nedoznala. Přijetím faktury nevzdala se tudíž žalovaná práva jí dle článku 347 obch. zák. příslušejícího.

Citace:

č. 446. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 178-179.