Čís. 429.

Pro odpůrčí žalobu, jíž uplatňuje se bezúčinnost trhové smlouvy ohledně věcí, které jsou předmětem exekuce, není založena příslušnost dle § 17, odstavec druhý ex. ř.
Věcná příslušnost pro odpůrčí žalobu neřídí se výší žalobcovy pohledávky, nýbrž oceněním předmětu sporu v žalobě.
(Rozh. ze dne 2. března 1920, R I 91/20.)
Žalobce podal u exekučního soudu žalobu, by trhová smlouva, jíž jeho dlužník Jaroslav F. prodal žalovanému movitosti pro žalobce zabavené, byla prohlášena vůči němu za bezúčinnou až do výše pohledávky 3 000 K, jež mu příslušela proti Jaroslavu F-ovi a ocenil nárok žalobní na 1 000 K. Žalovaný vznesl námitku věcné nepříslušnosti soudu, jíž soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Žalobcovo ocenění žalobního nároku nemůže stačiti při rozhodování otázky soudní příslušnosti (§ 49, odstavec prvý, §§ 54, 56 j. n.) a způsobu řízení (event. dle § 448 с. ř. s. a násl.), Ocenění to neprávem opírá se o § 56 j. n. Neboť žalobce domáhá se zrušení mimosoudního prodeje vůči žalovanému v tem rozsahu (§ 12 odpůrčího řádu), by dosáhl zaplacení plné své pohledávky 3000 K s přísl. a nikoli snad jen její částky 1000 K; domáhá se toho na žalovaném, ač týž nemá žádného závazku k zaplaceni jeho pohledávky 3000 K s přísl., patrně na základě § 2 odp. ř. Žalobcův nárok vůči žalovanému lze tedy zcela přesně stanoviti, nárok ten není neurčitelným ve smyslu § 56 odstavec druhý j. n., záleží a kryje se úplně s pohledávkou 3000 K s přísl. Poněvadž pak tento peníz převyšuje hranici stanovenou v § 49 odstavec prvý j. n. pro příslušnost okresního soudu, bylo námitce žalovaného vyhověno a žaloba odmítnuta. Rekursní soud zamítl námitku nepříslušnosti soudu. Důvody: Jde o rozepři, ku které byl zavdán bezprostřední podnět exekučním řízením, neboť by této rozepře nebylo, (kdyby nebylo přímé příčinné souvislosti mezi exekucí a v ni nabytým exekučním právem zástavním a mezi žalobním nárokem, k němuž by žalobce ani jinak legitimován nebyl, tedy, že jde o rozepři, míněnou v § 17, odstavec druhý, pro kterou je dle tohoto předpisu výhradně a beze zřetele na hodnotu sporného předmětu příslušným exekuční soud. Proto nebylo soudu prvé stolice potřebí, by se obíral oceněním rozepře, a je nerozhodno, ku jakému ocenění, i kdyby k tomu byl dle § 60 odstavec prvý j. n. oprávněn, dospěl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalobce domáhá se tímto sporem rozsudku, že soukromoprávní trhová smlouva, uzavřená podle § 1053 obč. zák. mezi jeho dlužníkem, jako prodávajícím a mezi žalovaným jako kupujícím, jest vůči němu až do výše pohledávky 3000 K s příslušenstvím, příslušející jemu proti prodateli, neúčinná. Základem sporu jest podle toho žaloba odpůrci. Tato byla sice podána za řízení exekučního, zahájeného k dobytí oné žalobcovy pohledávky proti Jaroslavu F. a předmětem smlouvy trhové, jíž jest žalobou odporováno, jsou tytéž věci, které jsou předmětem vedené exekuce, ale předmětem žaloby a sporu nejsou tyto věci, nýbrž odpůrci nárok žalobcův, by trhová smlouva byla prohlášena neúčinnou. Podnět ku sporu tudíž nebyl dán exekučním řízením, nýbrž soukromoprávní trhovou smlouvou. Z toho plyne, že není zde, jak soud rekursní mylně se domnívá, podmínek druhého odstavce § 17 ex. ř. pro příslušnost exekučního soudu k vedení sporu. Dovulací rekurs žalovaného však přes to není oprávněn, neboť námitka předmětné nepříslušnosti soudu, žalovaným vznesená, nemá opory v platných zákonných předpisech. Poněvadž totiž předmětem žaloby není peněžitá pohledávka, aniž je zde některý z případů prvého odstavce §u 56 j. n., nebo z případův, uvedených v §§ 57 a 58 j. n., sluší soud předmětně příslušný určití na základě druhého odstavce §u 56 j. n. a druhého odstavce §u 226 c. ř. s., totiž podle hodnoty žalobního nároku, v žalobě udané ve výši 1000 K, kteráž hodnota jest podle posledního odstavce §u 60 j. n. v příčině soudní příslušnosti závazna pro soud i pro žalovaného, neboť nejde o případy, jichž se týkají ostatní odstavce tohoto §u 60 j. n. Právní názor soudce prvé stolice, že co do otázky soudní příslušnosti pro tento spor rozhoduje výše pohledávky, žalobci vůči Jaroslavu F-ovi příslušející, jest vzhledem na jasné znění hořejších zákonných ustanovení mylný.

Citace:

č. 429. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 150-151.