Čís. 420.

Společnost s ručením obmezeným (zákon ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák.).
Nepřípustným jest ustanovení společenské smlouvy, dle něhož jednatelé zastupují společnost zpravidla samostatně, v jistých případech však kolektivně.
(Rozh. ze dne 24. února 1920, R I 78/20.)
Rejstříkový soud povolil zápis společnosti s r. o., jejíž smlouva stanovila v čl. X., že jednatelé zastupují na venek společnost každý samostatně, že však v případech, kde společnost na sebe béře závazek, přesahující 50 000 K, musí oba jednatelé se o tom dohodnouti a smlouvu podepsati, výjimku že lze učiniti pouze v naléhavých případech. Rekursní soud, vyhověv stížnosti finanční prokuratury, uložil společnosti, by smlouvu společenskou v čl. X. ve lhůtě, která jí rejstříkovým soudem stanovena bude, uvedla v soulad s § 18 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., jinak že bude z rejstříku obchodního vymazána. Důvody: Společnost s ručením obmezeným jest na venek naproti třetím osobám zastupována jednateli. Způsob zastupování jednatelů může býti smlouvou společenskou upraven a, kdyby takové úpravy nebylo, řídí se zastupovati právo jednatelů ustanov. § 18 zák. ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. Zastup. právo jednatelů na venek může smlouvou společenskou se zřetelem k § 18 cit. zák. upraveno býti toliko jednotně a, má-li společnost více jednatelů, rozhoduje smlouva společnostní, má-li právo každý z jednatelů samostatně zastupovati společnost nebo všichni neb alespoň někteří společně — není však přípustnou by jednatelé, ku samostatnému zastupování společnosti oprávnění, zároveň byli povoláni ku kolektivnímu zastupování společnosti. To by znamenalo omezování práva zastupování jednatelů oprávněných ku samostatnému zastupování společnosti, a bylo by tedy takové ustanovení nepřípustné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolací stížnosti.
Důvody:
Zákonným pravidlem jest kolektivní zastoupení všech jednatelů. Smlouva může však stanoviti něco jiného, tedy samostatné zastoupení jako výjimku z pravidla. Odporuje však zákonu (§ 18 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák.), stanoví-li smlouva samostatné a kolektivní zastoupení jednatelů zároveň. Zastoupení, jak ve smlouvě jest upraveno, ohrožovalo by právní bezpečnost, ježto by v jednotlivém případě muselo býti šetřeno, o jaké závazky jde a jakého zastoupení je třeba.

Citace:

č. 420. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 136-137.