Čís. 360.Urážka na cti spoluzaměstnance, najmě pak nadřízeného spoluzaměstnance jiným zaměstnancem jest důležitým důvodem, pro který může zaměstnavatel provinivšího se zaměstnance ihned za služeb propustiti. Práva toho nepozbude tím, že na cti uražený spoluzaměstnanec zaměstnanci urážku prominul Krádež na zaměstnavateli lze uplatňovati jako důvod okamžitého propuštění zaměstnance i tehda, když zaměstnavatel po čas trestního řízení zaměstnance ve službách podržel а k řízení trestnímu se nepřipojil.(Rozh. ze dne 7. ledna 1920, Rv II 300/19).Cyril P. byl zaměstnán jako pacholek ve dvoře cukrovarské společnosti. V březnu a dubnu 1919 spáchal na zaměstnavatelce krádeže uhlí, pro něž byl právoplatným rozsudkem okresního soudu ze dne 4. června 1919 odsouzen. Kromě toho obvinil dne 5. května 1919 veřejně a před více lidmi hospodáře ve dvoře zaměstnavatelky Jana K-a, že ukradl velkostatku jetelové semínko, slámu a hrách a že šantročí s potahy, dávaje je za špendáže. Pro tyto výroky vznesl na něho Jan K. obžalobu pro urážku na cti a v řízení, jež na základě jejím bylo provedeno, se prokázalo, že výroky Cyrila P-а nespočívaly na pravdě; obžalovaný pak u soudu obvinění toho litoval, Jana K-a odprosil a dal mu zadostiučinění, načež mu tento prominul. Současně vyřízena byla smírem obžaloba Cyrila P-а na Jana K-a pro urážku na cti, jíž prý se Jan K. dopustil téhož 5. května 1919, nařknuv Cyrila P-а z krádeže cukru a uživ proti němu nadávek. Na zá- kládě uvedených trestních činů Cyrila P-а domáhá se zaměstnavatelka žalobou, podanou dne 27. června 1919, zrušení pracovního poměru mezi ní a Cyrilem P-em a žádá dále, by Cyril P. vyklidil služební byt ve dvoře. Soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Soud nepovažuje spory pro urážku na cti, které jednak žalovaný vedl proti hospodáři žalující firmy a které jednak byly od téhož hospodáře proti němu vedeny, za tak podstatný důvod, jenž by bránil dalšímu trvání námezdního poměru mezi žalovaným) a žalující firmou, zvláště když obě strany se smířily a své urážky zpětvzetím žalob odvolaly; mimo to nebyl zkalen poměr žalovaného a hospodáře žalující firmy pouze jednostranně od žalovaného, tedy z viny jeho, nýbrž, jak z oboustranných žalob pro urážku na cti vyplývá, z obou stran. Ani zjištěné odsouzení žalovaného pro krádež uhlí ke škodě žalující firmy není podstatným důvodem, vylučujícím z viny žalovaného námezdní jeho poměr k žalující firmě, neboť, jak již trestní soud rozhodl, žalovaný, dosud zachovalý, spáchal krádež jen v nepatrném množství а k tomu ještě z bídy, takže za nějakého absolutního škůdce žalující firmy a vůbec zloděje ho považovati nelze, nehledě k tomu, že žalující firma žalovanému náhradu škody vůbec prominula. Odvolací soud žalobě vyhověl. Důvody: Především nutno přisvědčiti žalobkyni, že první soudce nesprávně ocenil výsledky průvodního řízení, když ani v urážce na cti, které se žalovaný proti Janu K-ovi, hospodáři u žalobkyně a svému představenému dopustil, ani v krádežích uhlí, jež žalovaný jednak na žalobkyni, jednak na majitelce dolů spáchal, neshledal důležitého a tudíž dostatečného důvodu k tomu, by žalobkyně ihned bez výpovědi zrušila služební poměr žalovaného (§ 1162 obč. zák.). Co se oné urážky na cti dotýče, dlužno na základě trestních spisů okresního soudu vzíti za prokázáno, že žalovaný dne 5. května 1919 veřejně a před více lidmi obvinil hospodáře ve dvoře žalobkyně Jana K-a, že týž ukradl velkostatku jetelové seménko, slámu a hrách a že šantročí s potahy, dávaje je za špendáže. Za prokázáno také bráti dlužno, že toto obviňování bylo nepravdivé, neboť žalovaný u soudu obviňování toho litoval, Jana K-a odprosil a mu zadostiučinění dal. Tímto křivým obviňováním žalovaný nade vši pochybnost Jana K-a, ustanoveného to nad sebou dozorce, těžce na cti urazil. Urážka na cti zaměstnance vůči spoluzaměstnanci a dokonce vůči představenému je však důležitým důvodem, pro který zaměstnavatel může služební poměr okamžitě rozvázati (§ 462 obč. zák.). Tak aspoň uznává takovou urážku na cti vůči spoluzaměstnaným a zvláště vůči představeným spáchanou za důležitý důvod k okamžitému rozvázání služebního poměru ze čelední řád pro Moravu dne 1. května 1886, čís. 53 z. zák. (§ 27 odstavec třetí); živnostenský řád (§ 82 g), zákon o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák., zákon o statkových úřednících ze dne 13. ledna 1914, čís. 9 ř. zák. (§ 29 odstavec sedmý) a zajisté i občanský zákon v § 1162 obč. zák. rovněž tak hledí na urážky na cti zaměstnance vůči představeným a spoluzaměstnaným; vždyť urážky na cti ruší klidné soužití zaměstnaných, kazí zdárnou práci podniku, otřásají, zejména když spáchány byly vůči představeným, pořádkem, který u každého podniku je nutným; důsledně při urážkách na cti mizí důvěra zaměstnavatelova k pachateli jich a bez důvěry mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem není služební poměr dobře možný. Bylo proto urážku na cti, spáchanou žalovaným na Janu K-ovi uznati za důle- žitý důvod k okamžitému rozvázání služebního poměru se žalovaným. Tím, že žalovaný, jsa pro urážku tu stihán, jí pak litoval, zadostiučinění dal a tak odpuštění u Jana K-a a své beztrestnosti dosáhl, nepřestala urážka, jak mylně za to má první soudce, býti důvodem pro to, by žalobkyně služební poměr žalovaného okamžitě přerušila. Důvod ku zrušení služebního poměru je dán spácháním urážky a záleží potom jen na zaměstnavateli, zdali pro onu urážku míní proti zaměstnanci vystoupiti, jej z práce propustiti, či nikoli; vedlejší je však, zda ona urážka byla uraženou třetí osobou trestně stíhána, čili nic a zda onen třetí, uražený, urážku prominul. Rovněž vedlejší je okolnost, že zaměstnaný snad z rozčilení, v daném případě snad proto, že Jan K. ho před tím z krádeže cukru nařkl a mu zlodějů nadal, se dopustil oné urážky na cti. I za takových okolností působí urážka v podniku rušivě a je důvodem zaměstnavateli, by služební poměr se zaměstnancem ihned přerušil. Stejně, ba ještě více závažným důvodem, opravňujícím žalobkyni k okamžitému propuštění žalovaného, jsou krádeže uhlí spáchané žalovaným na žalobkyni v březnu a dubnu 1919. Že žalovaný krádeže ty spáchal, je prokázáno právoplatným rozsudkem okresního soudu ze dne 4. června 1919. Tyto krádeže příčí se zajisté poctivosti a věrnosti ve službě a jsou proto dostatečným důvodem, by služební poměr žalovaného byl zrušen (§ 27 čís. 4 čeledního řádu pro Moravu, § 82 d) živn. ř., § 27 odstavec prvý zák. o obchod. pomocnících, § 29 odstavec prvý zákona o statkových úřednících a § 1162 obč. zák.). Oproti mínění prvního soudce dlužno uvésti, že stačí k okamžitému zrušení služebního poměru samo spáchání krádeže; zdali krádež byla pak trestně stíhána, zdali okradený k řízení trestnímu se připojil a zdali vůbec náhradu škody žádal, je vedlejší. Z těchto důvodů nelze tedy říci, jak vyřkl první soudce, že by krádež přestala býti důležitým důvodem k rozvázání služebního poměru; první soudce, usuzuje takto, ocenil nesprávně výsledky řízení a také pochybil právnicky.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.Důvody:Dovolání, uplatňující dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s., nemůže vyvrátiti správné důvody soudu odvolacího, k nimž se poznamenává, že odpuštění urážky mělo sice za následek, že žalovaný unikl soudnímu potrestání, nelze však z něho vyvozovati, že by jím urážka na cti pozbyla jakékoli účinnosti i v tom směru, že by nemohla více býti uplatňována jako důležitý důvod pro rozvázání služebního poměru žalobkyni, zvláště ana žalobkyně v trestním řízení stranou nebyla, tedy nějaké účinky odpuštění ji ani nemohly postihnouti. Stejně neodůvodněn je závěr, jejž činí dovolání z toho, že žalobkyně ponechavši žalovaného několik měsíců po spáchání krádeže ve svých službách a nepřipojivši se k řízení trestnímu jako soukromá účastnice, pozbyla práva, krádež jako důvod pro zrušení poměru služebního v tomto sporu uplatňovati. Vyčkala-li žalobkyně výsledku řízení trestního, jenž byl zjištěn teprve rozsudkem ze dne 4. června 1919, nežli podala žalobu, což se stalo už 27. června 1919, užila jen potřebné procesní opatrnosti, jíž nelze přikládati účinku, jí žalovaným přikládaného; rovněž nelze usuzovati z toho, že se žalobkyně nepřipojila jako soukromá účastnice k řízení trestnímu, že by se byla vzdala práva žalovaného pro krádež ze služeb svých propostiti, zvláště uváží-li se, že připojiti se k řízení trestnímu je po zákonu jejím právem, nikoli povinností. Také nemá vlivu na věc, že žalobkyně neuplatňovala krádež jako důvod pro okamžité rozvázání služebního poměru ihned v žalobě, nýbrž teprve v ústním jednání, protože byla k tomu dle §§ 179 a 235 odstavec čtvrtý c. ř. s. plně oprávněna.