Čís. 396.

Proti usnesení odvolacího soudu, jímž pro zmateěnost zrušeny rozsudek a řízení prvé stolice o návrhu na vyklizení najatých místností, ježto jde o nájem zákonem chráněný a předchozí svolení soudu vymoženo nebylo, přípustným je rekurs dle § 519 čís. 2 c. ř. s.
Smlouva o nájmu hostinských místností a koncese jest smlouvou pachtovní.
(Rozh. ze dne 4. února 1920, R I 50/20.)
Propachtovatel domáhal se na okresním soudě, by dle § 567 c. ř. s. vydal příkaz, by pachtýři vyklidili kavárnu a restauraci s příslušenstvím, jež jim byly dány v nájem spolu s živnostenskou koncesí. Soud prvé stolice návrhu vyhověl; když pak pachtýři vznesli námitky, nevyhověl jim a vyklizovací příkaz ponechal v platnosti. Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvé stolice, jakož i celé předchozí řízení. Důvody: Objekty, jichž vyklízení se žalobce domáhá, spadají pod nařízení ze dne 9. února 1919, čís. 62 sb. z. a n. Lhostejno, zda živnost hostinská a vyčepnická provozuje se pouze v budovách či také mimo ně. Jádrem zůstávají vždy najaté místnosti, ježto bez nich nebylo by lze živnost vůbec vykonávati. Rozhodným jest, že živnost hostinská a výčepnická se provozuje k výdělku a že dle úmyslu zákonodárcova má býti nařízením o ochraně nájemců chráněna nejen osoba nájemce a jeho rodiny, nýbrž i jejich výdělek. Pronajetí místností, by v nich byla provozována živnost hostinská a výčepnická, zůstane nájmem, třebas místnosti jsou zařízeny ku provozování živnosti a třebas nájemce převzal od pronájemce i příslušnou živnostenskou koncesi, již v místnostech těch provozuje. Místností pak používá se, aniž by byly nějak pozměněny (§ 1091 obč. zák.).
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by, nehledě k domnělému důvodu zmatečnosti, odvolání po zákonu vyřídil.
Důvody:
Rekurs dlužno uznati formálně za přípustný a věcně za ospravedlněný. Přípustným jest rekurs dle § 519 čís. 2 c. ř. s. Arciť předpokládá tento předpis zákona, že usnesením odvolacího soudu byla nejen vyslovena zmatečnost rozsudku prvé stolice, nýbrž že zároveň byla žaloba odmítnuta, poněvadž, nebylo-li zároveň vyřčeno odmítnutí žaloby, nutno o ní dále se stranami jednati a přípustnost rekursu řídí se pak předpisem § 519 čís. 3 c. ř. s. Než v případě, o který se zde jedná, vyslovena v odpor vzatým usnesením nejen zmatečnost rozsudku a předchozího řízení prvé stolice, čítajíc v to příkaz k vyklizení a zrušeny nejen tyto procesuální úkony, nýbrž odmítnut zároveň, byť i ne výslovně, tož alespoň věcně i návrh na vyklizení, zastupující zde žalobu. Neboť odvolací soud, vycházeje z názoru, že právní poměr mezi sporujícími se stranami jest nájmem v užším smyslu, požívajícími zákonné ochrany, odkazuje stěžovatelku na řízení, upravené nařízením ze dne 9. února 1919, čís. 62 sb. z. a n. Ježto pak dle tohoto nařízení výpověď bez předchozího soudního povolení, návrh na vyklizení pak vůbec není přípustným а k zákonnému řízení se nehodí, nebyl by procesní soud prvé stolice, kdyby zůstalo při usnesení odvolacího soudu, oprávněn, o návrzích na vyklizení dále po zákonu jednati. Věcně oprávněn jest rekurs, poněvadž právní poměr, o jehož rozvázání stěžovatelka usiluje, je v pravdě pachtem, k pachtům zákonné předpisy o ochraně nájemců se nevztahují a tím padá domnělý důvod zmatečnosti. Opačný právní názor odvolacího soudu není s to, by obstál před zákonem, najmě před ustanovením § 1019 obč. zák. Dle tohoto zákonného předpisu nezáleží pro rozdíl mezi nájmem v užším smyslu na jedné a pachtem na druhé straně na tom, k čemu věci objektivně bylo by lze používati, nýbrž na tom, k jakému užívání se smlouvou propůjčuje, zda totiž propůjčuje se k pouhému užívání, či k požívání, to jest k tomu, by z ní pilností a přičiněním užitků bylo docilováno. V onom případě jest zde nájem v užším smyslu, v tomto pacht. Arciť nestačí k tomu, by bylo lze mluviti o pachtu, by místnost nebo pozemek propůjčena byla jen za tím účelem, by užitků docilováno bylo hospodářskou činností, jež prostě na místnost anebo pozemek se soustřeďuje, v ní nebo na něm se vyvíjí: nestačí, by věc byla prostředkem výdělečné činnosti, nýbrž třeba jest, by byla předmětem hospodářského využití. Lze proto připustiti, že hostinská a výčepnická místnost o sobě se pouze najímá a nikoli pachtu je, poněvadž výdělečná hostinská a výčepnická činnost sice v místnosti se soustřeďuje, místnost však jako taková není jejím přímým a bezprostředním předmětem. Jinak má se věc, dána-li, jako v tomto případě, v nájem i hostinská a živnostenská koncese. Využití koncese záleží v tom, že živnostenské oprávnění činí se předmětem výdělečné činnosti, koncese dává se do pachtu. Ježto pak předměty, jež v daném případě dány byly do nájmu, propůjčeny již dle svého určení k činnosti výdělečné, dodává právní povaha nájmu koncese jakožto pachtu tuto vlastnost celému smluvnímu poměru (§ 1091 obč. zák.).

Citace:

č. 396. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 91-92.