Čís. 618.

Zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. а n., o exekuci na platy a výživné zaměstnanců a jejich pozůstalých.
Exekuci dle druhého odstavce § 1 zákona lze věsti též pro nárok nemanželské matky na výživné v šestinedělí (§ 167 obč. zák.) a pro příslušenství zákonného nároku na výživné (úroky, útraty sporu a exekučního návrhu), nikoli však pro další nároky nemanželské matky dle § 167 obč. zák., aniž pro náhradní nároky toho, kdo za dlužníka hradil zákonné výživné.
(Rozh. ze dne 10. srpna 1920, R I 547/20.)
Ve sporu o uznání otcovství k nemanželskému dítěti a plnění zákonných povinnosti k dítěti a matce přiznány matce dítěte výživné v šestinedělí, výlohy slehnutí, náhrada za prádlo a jiné potřeby dítěte a náhrada za vyživování jeho do, dne podání žaloby i se zákonným úrokem od téhož dne. K návrhu matky povolil prvý soudpro všechny tyto nároky, jakož i útraty sporu a útraty exekučního návrhu proti otci exekuci zabavením a přikázáním dvou třetin jeho služebního příjmu s tím, že musí mu ročně zůstati volným příjem 3000 Kč. Rekursní soud vyhověl dlužníkově stížnosti potud, že povolil exekuci zabavením a přikázáním pouze jedné třetiny služebního příjmu dlužníka s tím, že musí mu ročně zůstati volným příjem 6000 Kč, poněvadž nejedná se tu o výživné, jež otec nemanželského dítěte má přímo poskytovati dítěti nebo jeho matce, tudíž o- výživné v užším smyslu, jež jedině účastno je výhody § 1, odstavec druhý zákona.
Nejvyšší soud obnovil ohledně matčina výživného v šestinedělí a útrat speru a exekuce usnesení prvé stolice; jinak nedal místa matčině dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle § 1 zák. ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb, z. a n., může býti ze služebních platů zabavena toliko jedna třetina a dlužníku musí zůstati volným roční příjem 6000 Kč, ale pro pohledávky výživného, na které má věřitel právo podle zákona, může býti vedena exekuce až do dvou třetin mzdy zaměstnancovy a volné zůstati musí ročně 3000 Kč. Předpisu tomu vyhovuje rekursní soud jen částečně, ježto přehlíží, že také nemanželské matce přísluší podle zákona (§ 167 obč. zák.) pohledávka výživného za šestinedělí. Ve vymáhaném penízi jest podle rozsudku, na základě kterého byla exekuce povolena, toto výživné obsaženo, pročež pro toto výživné jest exekuce podle druhého odstavce § 1 cit. zák. přípustnou. Nelze však souhlasiti s vývody dovolacího rekursu, že měla býti povolena exekuce ve smyslu tohoto předpisu též ohledně ostatní pohledávky nemanželskou matkou vymáhané, která podle téhož rozsudku záleží z útrat slehnutí a z dalších výloh následkem slehnutí nutných, neboť tyto výlohy nejsou výživným. Rovněž nemá výsadního práva pohledávka nemanželské matce za výživu dítěte přisouzená, jelikož cit. předpis vyžaduje, aby vymáhané výživné příslušelo podle zákona vymáhajícímu věřiteli. Pohledávka útrat sporu a exekučního návrhu, jakož i úroků arci není pohledávkou výživného, avšak úroky a útraty zaviněny byly průtahem dlužníka a požívají při exekucích podle §§ 125, 216 odstavec druhý, 286, 315 ex. ř. stejného pořadí s kapitálem. Cit. zákon obmezil v prvních odstavcích §§ l.1 a 2 zabavitelnost platů a výslužného a v druhém odstavci týchž §§ připojili na prospěch věřitele ustanovení o zabavení, zastavení nebo postupu platů při pohledávkách výživného, ale tím nezměnil dosavadní právo, že při exekuci pro kapitál stejně naloženo býti má s jeho příslušenstvím.

Citace:

č. 618. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 466-468.