Čís. 387.

Byl-li změněn běh dešťové vody, tekoucí po veřejné cestě (§ 75 českého vodního zákona), lze se domáhati nápravy pouze u úřadů správních.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1920, R I 14/20.)
Žalovaný vykopal na veřejné cestě příkop a nasypal vykopanou hlínu tak, že překazil odtok dešťové vodě, proudící po cestě, čímž byl proud sveden na pole žalobcovo. Proti žalobě, domáhající se soudního výroku, že žalovaný nemá právo takovouto vodu sváděti, že je povinen násyp odstraniti, vznesl žalovaný námitku nepřípustnosti pořadu práva. Soud prvé stolice námitku zamítl, soud rekursní jí vyhověl, uváživ toto: Nesporno, že cesta, o niž jde, jest cestou veřejnou a že voda, jež se na ní shromažďuje, jest volně proudící vodou dešťovou. Role žalovaného nesousedí přímo s rolem žalobcovým, nýbrž jest od něho odděleno svrchu zmíněnou cestou; nelze tudíž míti za to, že by si snad žalovaný osoboval právo jakési polní služebnosti ve smyslu § 497 obč. zák. Dle žalobcova tvrzení proudí voda nejprve do příkopu a, naplní-li jej, jest další její odtok po oné cestě překažen násypem, jejž vyhodil žalovaný, pročež voda vniká na role žalobcovo působíc mu škodu. Dle § 75 vodního zákona pro Čechy ze dne 28. srpna 1870, čís. 71 z. z. náležejí všechny záležitosti, týkající se používání a svádění vod a obrany proti nim dle tohoto zákona do působnosti úřadů správních. Dle § 17 cit. zákona vyžaduje se svolení politického úřadu, má-li býti veřejných vod používáno způsobem jiným nežli v § 15 uvedeným, jakož i mají-li se zříditi nebo změniti zařízení, jimiž povaha, tok anebo výška vody se zjinačuje anebo břehům nebezpečí nastává. Jest tudíž povolán pouze politický úřad a nikoliv soud, by rozhodoval o tom, zda byl žalovaný oprávněn, by zřídil na cestě násyp, jenž by překážel volnému odtoku vody a způsoboval škodu pozemku žalobcovu.
Nejvyšší soud nevyhověl žalobcově dovolací stížnosti.
Důvody:
Pro zodpovědění otázky, patří-li rozepře před soud, či povolán-li správní úřad politický k zakročení, rozhodným jest obsah žaloby a žalobní prosby. Žalobce sice v dovolací stížnosti tvrdí, že jde o žalobu zápůrčí. Kdyby tomu tak bylo, pak by ovšem tu byl předmět žalobní, o kterém jsou výlučně povolány rozhodovati soudy. Avšak žalobce v ději žalobním netvrdí, že by si žalovaný osoboval nějaké právo, zvláště nějaké právo sváděti vodu na jeho pozemek. Udává prostě, že žalovaný vykopal na veřejné cestě příkop a vykopanou hlínu nakupil přímo u příkopu, čímž se stalo, že voda ze srážek atmosferických, po veřejné cestě tekoucí, místo by tekla po této veřejné cestě dále, zatéká na jeho pozemek a to proto, že se zadržuje v příkopu a, nemohouc pak po naplnění jeho navršenou hlínu z vykopávky přetéci, rozlévá se na jeho (žalobcův) pozemek, čímž se mu způsobuje škoda. Jelikož nejde o tekoucí vodu soukromou plynoucí po pozemku žalovaného, nýbrž o tekoucí vodu, jejíž běh vede po pozemku veřejném, nemůže býti pochybnosti, že jde tu o vodu veřejnou, neboť žalovaný změnil anebo obmezil běh tekoucí vody, která ani dle zákona ani z nějakého zvláštního titulu nikomu nenáleží (§ 3, 4 d) vod. zák. a contrario § 5 vod. zák.). Proto nelze tu ani poukázati na předpis § 11 zák. vodního, by snad z něho dalo se odvoditi, že žalovaný osobuje si právo odváděti tekoucí vodu ze svého pozemku ke škodě pozemku dolního, poněvadž změnu toku provedl dle udání žalobce na pozemku veřejném, aniž jest udán nějaký vztah k jeho pozemku. Správně tudíž usoudil soud rekursní, že dle děje žalobního jedná se o úkon odporující předpisu § 17 vodního zákona tudíž o úkon odporující právu veřejnému, pro jaký ovšem vedle ustanovení § 75 českého vodního zákona příslušným jest k zakročení jen správní úřad politický, poněvadž, jak shora vyloženo, změněn tok vody, jež má ráz veřejné vody dle tohoto zákona.

Citace:

č. 387. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 75-76.