Čís. 632.

Zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.
Součástí deskového statku jest každý pozemek, jenž svým výnosem slouží potřebám statku a byl by s ním, nejsa pachtován, obhospodařován.
(Rozh. ze dne 24. srpna 1920, R I 667/20.)
Pachtýř domáhal se, by mu byl přiznán do vlastnictví pozemek, jejž měl pronajatu od vlastníka deskového statku. Oba nižší soudy nárok zamítly podstatně z toho důvodu, že požadovaný pozemek byl vlastníkem deskového statku hned po směně v roce 1899 dřívějšímu vlastníku propachtován a že tudíž nikdy nebyl s deskovým statkem obhospodařován a užíván.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a přikázal soudu prvé stolice, by, doplně setření, o nároku znova rozhodl.
Důvody:
S názorem obou nižších soudů nelze souhlasiti. Zákon ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., dopouští požadovací právo v první řadě na pozemky, státem podle zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n. zabrané; podle § 1 a 2 tohoto zákona je státem zabrán — s výjimkami v § 3 uvedenými — velký majetek pozemkový vůbec, t. j. soubor nemovitostí téhož vlastníka ve výměře v § 2 uvedené. Požadovací právo podle § 1 zák. čís. 318 není na tom závislo, zdali stát již použil práva, zabraný majetek podle § 5 zábor. zák. převzíti a přidělovati, nýbrž postačí, když pozemek do takového souboru nemovitostí téhož vlastníka náleží. V tom případě zůstává lhostejno, zdali pozemek ten je hospodářskou součástí deskového statku, záboru taktéž podléhajícího. Že statek deskový svou rozlohou je také velkým majetkem pozemkovým a podléhá záboru, je sice na snadě se domnívati, ale v nejistém případě nutno podle § 17 cit. zák. tuto okolnost pro posouzení požadovacího práva důležitou vyšetřiti. Teprve po zjištění, že deskový statek s rustikálními pozemky netvoří velký majetek pozemkový, státem zabraný, přichází v úvahu, má-li býti i pachtovaný pozemek za hospodářskou součást deskového statku pokládán Zákon chtěl kromě pozemků, státem zabraných, požadovacímu právu pod statky deskové bez ohledu na jejich výměru a také pozemky t. zv. rustikální, kteréž — nepatřily-li do velkého majetku pozemkového — podle původních návrhů zákona postiženy nebyly, a pozemky kostelní a obroční, ohledně kterýchž teprve zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 311 sb. z. a n. odstranil pochybnosti ze znění § 1 zákona vzniknuvší. K povaze pozemku jako hospodářské součásti statku deskového nebo církevního samozřejmě nelze vyžadovati, aby byl spolu s ním obděláván, neboť pak by pozemky propachtované hospodářskou součástí nebyly a požadovány býti nemohly. Rovněž nemůže býti požadavkem, aby pachtovaný pozemek tvořil se statkem fysický celek nebo jeho nezbytnou součást, neboť i kostelní nebo obroční pozemek je ve smyslu zákona hospodářskou součástí kostela nebo fary a může býti požadován, byť i u kostela nebo fary ani hospodářských budov ani jiných zemědělských pozemků nebylo. Dlužno tudíž za hospodářskou součást deskového statku pokládati každý pozemek, jenž svým výnosem slouží potřebám statku a jenž by spolu se statkem byl obhospodařován, kdy by nebyl propachtován; naproti tomu pozemek, který hospodářsky náleží k jinému nedeskovému celku anebo který by podle hospodářských zásad a zvyklostí nebyl s deskovým statkem obhospodařován, netvoří jeho hospodářské součásti a nemůže býti požadován, ač-li nepatří do zabraného velkého majetku pozemkového. Provedené šetření však se nevztahuje na všechny okolnosti podle nadřečeného pro posouzení požadovacího práva důležité a nemůže býti základem spolehlivého rozhodnutí, pročež usnesení obou soudů na skutečnostech neobjasněných založená byla zrušena.

Citace:

č. 632. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 484-485.