Čís. 801.

Zájemného popsání svršků, jež nájemce, vystěhovav se, v bytu zanechal, lze domáhati se i po uplynutí třídenní lhůty § 1101 obč. zák.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1920, R II 392/20.) Pronajímatel domáhal se žalobou, by nájemce zaplatil dlužný nájem a současně žádal dne 25. října 1920, o zájemné popsání svršků, jež nájemník, vystěhovavší se v květnu 1919, v bytě byl zanechal. Soud prvé stolice zájemné popsání povolil. Rekursní soud návrh zamítl v podstatě proto, že uplynula třídenní lhůta §u 1101 obč. zák., čímž pronajímatelovo právo uhaslo.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Usnesení rekursního soudu opírá se o ustanovení druhého odstavce §u 1101 obč. zák. ve znění § 139 Nov. 3., dle něhož má pronajímatel právo v případě vystěhování se nájemce, nebo když tento věci odstraňuje, aniž by byl nájemné zaplatili, věci nájemcovy zadržeti, však jen tehdy, když do tří dnů zakročí o zájemné jich popsání. Avšak v přítomné věci se o tento případ nejedná. Právo perklusní, stanovené uvedeným místem zákona, jak ze zprávy komise panské sněmovny str. 320 na jevo jde, platí jen, když nájemce bez zaplacení nebo zajištění nájemného se chce vystěhovati nebo věci své z bytu odstraniti; ustanovením tím však není dotčeno zákonné zástavní právo příslušející pronajímateli ke věcem nájemníkovým, pokud se tyto nalézají v pronajatém bytě. Táž zpráva komise výslovně uvádí, že základní myšlénka §u 1101 obč. zák., že totiž zákonné právo zástavní povstalé vnesením věcí do pronajatého bytu teprve tehdy pomíjí, když před uplatněním tohoto práva, t. j. před zájemným popsáním, věci ty z pronajatého bytu se zase odnesou (dvor. dekret ze dne 10. dubna 1837 čís. 189 sb. z. s.) — i podle 3. novely trvá nedotčena. Podle dvor. dekretu z 5. listopadu 1819 čís. 1621 sb. z. s. možno žádati za zájemné popsání bud zároveň s žalobou na zaplacení nájemného nebo i později. A o tento případ se tu jedná. Nelze proto na tento případ vztahovati ustanovení ohledně třídenní lhůty v druhém odstavci § 1101 obč. zák., pročež bylo stížnosti vyhověti.

Citace:

č. 801. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 717-718.