Čís. 770.

Předpis § 104, odstavec prvý, j. n., dle něhož úmluvu nutno již v žalobě prokázati listinou, platí jen pro žalobce. Žalovaný nemusí se dovolávati úmluvy ihned v žalobní odpovědi a může důkaz o existenci listiny vésti i jinými průvody.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1920, R I 956/20.)
Sporné strany umluvily, by sudištěm pro sporný poměr byl okresní soud v Jablonci. Smlouvu i se zmíněnou doložkou žalobce si zadržel a podal po té žalobu u krajského soudu v Liberci. Žalovaný namítal nepříslušnost soudu a vedl svědky o tom, že úmluva dle § 104 j. n. skutečně byla učiněna. Soud prvé stolice vzal úmluvu za prokázánu a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepříslušnosti. Důvody: Soud rekursní souhlasí s právním názorem prvého soudu, že smluven byl výlučný soud, poněvadž v úmluvě se výslovně praví, že se strany podrobují ve všech sporech, ku kterým by snad mezi nimi na základě tohoto služebního poměru) došlo, okresnímu soudu v Jablonci. Přes to však bylo stížnosti vyhověti a usnesení změniti v ten rozum, že se námitce nepříslušnosti nevyhovuje, poněvadž dle jasného ustanovení poslední věty § 104 j. n. lze jen tehdy uplatňovati příslušnost onoho soudu, když úmluva již v žalobě byla listinou soudu osvědčena, z čehož plyne, že i když příslušnost tohoto soudu byla námitkou uplatňována, bylo nutno úmluvu osvědčiti ihned v žalobní odpovědi listinou, a že tudíž není možno, dokazovati existenci takové listiny teprve důkazem svědeckým.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nižší stolice souhlasně zjistily, že strany učinily písemní úmluvu, že žaloby ze žalobcova služebního poměru podány býti musí u okresního soudu v Jablonci. Tím se stal tento soud výlučně příslušným jako soud ujednaný (§ 104 j. n.). Předpis, že úmluva musí býti už v žalobě listinně prokázána, může se vztahovati jen na žalobce, protože by tento jinak, jsa v držení listiny a zatajuje ji, mohl práva žalovaného z ní učiniti illusorními. Neprávem tedy rekursní soud žádá, aby byl žalovaný příslušnou listinu předložil už v žalobní odpovědi, nehledě ani k tomu, že v tomto případě byla mu, jak prokázáno, žalobcem zadržena. Poněvadž tedy okresní soud v Jablonci jako ujednaný jest výlučně příslušným, právem prvý soud námitce místní nepříslušnosti vyhověl a žalobu odmítl. Tato námitka jest totiž i tehdy odůvodněna, byl-li ve věci, pro niž o sobě byl by příslušným obchodní senát krajského soudu, ujednán okresní soud ležící sice v okrsku toho krajského soudu, avšak přece mimo jeho sídlo. Žalovaný chtěl býti žalován toliko u soudu svého bydliště (Jablonec), to byl účel prorogace. Místní příslušnost však jest tu s věcnou v tak úzké spojitosti, že ty otázky se děliti nedají. Přes předpis § 45 jur. n., jehož podmínka je i tehdy splněna, byla-li otázka věcné příslušnosti, jako zde, teprv rekursním soudem potakána, nemůže se dovolaný obchodní senát státi příslušným, protože je právě nepříslušným i místně, kterýž nedostatek nebyl rozhodnutím rekursního soudu uklizen. Je-li rozhodnou příslušnost místní, zůstává okresní soud v Jablonci příslušným i věcně. Dle § 46 odst. 1 jur. n. jest pak toto rozhodnutí pro řečený okresní soud závazné, i kdyby žalobce dotyčný prorogační dokument ani nepředložil, není tedy ani v tomto směru žádné závady proti jeho příslušnosti.

Citace:

č. 770. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 678-679.