Čís. 652.Zaměstnavatel, jenž dle služební smlouvy (služební pragmatiky) jest oprávněn, přeložiti zaměstnance ze služebních ohledů na jiné služební místo, může tak učiniti jen z věcných důvodů, jichž oprávněnost a závažnost jest v případě sporu soud povolán prozkoumávati. Důvody ty nemusí býti důvody objektivními, jsoucími mimo zaměstnancovu osobu, nýbrž mohou jimi býti i důvody, plynoucí z jeho osobních vlastností a poměrů.(Rozh. ze dne 7. září 1920, Rv I 329/20.)Žalobce byl nadlesním na panství žalovaného, pro jehož úředníky platící služební pragmatika stanovila v § 32, že přeložení úředníka může se státi z ohledu služebních nebo z trestu. Poukazem žalovaného přeložen byl žalobce z L. do D. Žalobě, by nařízené přeložení bylo uznáno nepřípustným a neúčinným, procesní soud prvé stolicevyhověl v podstatě z toho důvodu, že přeložení žalobcovo nestalo se z důvodu služebního, poněvadž důvod žalovaným uplatňovaný, že dlužno lesní hospodářství s nízkým vzrůstem v D. změniti na hospodářství s vysokým vzrůstem a že proto může býti správa svěřena pouze odborníku, nebyl znalci uznán za ospravedlněný. Odvolací soud žalobu zamítl v podstatě z toho důvodu, že o tom, zda jsou tu služební důvody čili nic, rozhoduje názor zaměstnavatelův bez ohledu k opačnému snad názoru znalců.Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice.Důvody:Odůvodněna jest výtka dovolatelova, že odvolací soud nesprávně posoudil věc po stránce právní (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Není sporu o tom, že služební pragmatika ze dne 25. července 1905 jest podstatnou součástí služební smlouvy mezi žalovaným a žalobcem. Ustanovení této služební pragmatiky jsou stejně závazná pro žalovaného jako pro žalobce: žalovanému i žalobci plynou z ní nejen práva, nýbrž i závazky, jichž přesně šetřiti jest povinností obou stran. Stanoví-li § 32 služební pragmatiky, že přeložení úředníka může se státi z ohledů služebních nebo z trestu, jest žalovaný tímto ustanovením omezen potud, že z jiných důvodů nesmí bez porušení služební smlouvy přeložiti žalobce, a má žalobce právní nárok na to, aby zůstal na svém dosavadními služebním místě, dokud ohledy služební nevyžadují změny tohoto služebního místa nebo dokud mu pořadem disciplinárním (§ 23 d) nebyl uložen disciplinární trest přeložení. Co se pak týče otázky, zdali tu jsou ohledy služební ospravedlňující přeložení žalobce na jiné místo služební, nelze souhlasiti s názorem soudu odvolacího, že v té příčině rozhodují jedině rozum čili názor nebo přesvědčení žalovaného. Kdyby tomu tak bylo, byl by žalobce vydán na pospas čiré libovůli žalovaného, kdyžtě tento vždy pod záminkou, že dle jeho — nepřezkoumatelného — mínění a uznání jest z důvodů služebních třeba přeložení, mohl by odstraniti žalobce z dosavadního místa služebního a dosaditi ho na místo jiné. Dlužno spíše důrazně trvati na tom, že musí tu býti důvody věcné, jež co do jich oprávněnosti a závažnosti lze přezkoumati. Nemusí to ovšem býti důvody objektivní, mimo osobu žalobcovu ležící, nýbrž mohou to býti také důvody z osobních vlastností a poměrů žalobcových plynoucí, a lze zajisté přisvědčiti žalovanému, pokud tvrdí, že i to by bylo důvodem pro přeložení z ohledů služebních, kdyby úředník v tom kterém případě, nezachovav se tak, jak se zachovati měl, nedopustil se sice přečinu disciplinárního, ale na dosavadní místo se nehodil. Že tomu tak jest, musilo by však žalovaným býti tvrzeno a, třeba-li, dokázáno, neboť z povahy věci vyplývá, že, odvolává-li se žalovaný na ustanovení § 32 a) služební pragmatiky, náleží mu také příslušný důkaz. Poukaz k tomu, že kromě soudců i každý státní úředník musí se nechati přeložiti na místo, jemu snad méně vhodné a příjemné, nežli jest místo, v kterém dosud působil, není přiléhavým, neboť pokud se státních úředníků tkne, stanoví § 67 služební pragmatiky (zákon ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. zák.) prostě, že úředník ve svém služebním odvětví a oboru, kterému náleží, může přeložen býti z úřední moci na jiné místo, nehledíc k tomu, zda služební ohledy toho vyžadují čili nic. Praví-li se konečně v § 32 služební pragmatiky ze dne 25. července 1905, že každý zřízenec musí se podrobiti nařízenému přeložení, lze tomu rozuměti jen tak, že nesmí se vzepříti odůvodněnému přeložení. Otázku, zda přeložení jest odůvodněno, lze však, vzejdou-li pochybnosti, řešiti jen pořadem práva. V tomto případě žalovaný jakožto důvod přeložení žalobcova uvedl pouze to, že revír v D. jest sice menší, ale správa jeho obtížnější; že se v něm totiž provádí změna hospodářství s nízkým vzrůstem na hospodářství s vysokým vzrůstem, a správa může býti proto svěřena jen skutečnému odborníku s vyšší státní zkouškou. Lichost tohoto důvodu byla prokázána slyšenými znalci a svědky. Poněvadž jiný důvod žalovaným udán nebyl a podmínky přeložení z trestu dle vlastního přednesu žalovaného» tu nejsou, příčí se poukaz žalovaného ze dne 14. prosince 1918, nařizující přeložení žalobce z L, do D. od 1. ledna 1919, ustanovením § 32 služební pragmatiky ze dne 25. července 1905 a jest již z této příčiny žalobní prosba domáhající se výroku, že přeložení to jest nepřípustné a neúčinné, odůvodněna.