Čís. 447.Překročil-li zaměstnanec ojediněle příkaz, nemaje v úmyslu poškoditi zaměstnavatele, nelze z toho ještě usuzovati, že se stal nehodným zaměstnavatelovy důvěry. (Rozh. ze dne 16. března 1920, Rv I 92/20.) Žalobce byl ve službách žalované akc. společnosti jako ředitel pražské prodejny a, byv dne 31. října 1916 bez výpovědi propuštěn, domáhal se služného za listopad a prosinec 1916. Žalovaná společnost odůvodňovala propuštění tím, že žalobce proti zákazu člena správní rady Dra A., na jehož souhlas byl vázán, ujednal s drážďanskou firmou dne 11. října 1916 bezprostředně před poradou o založení kartelu k zvýšení cen smlouvu o dodání 250 a 100 vagonů kaolinu za nižší ceny, než kartelem projektované, čímž prý pozbyl její důvěry. Kartel později uzavřen nebyl. Posudky znalců rozcházely se v tom, zda obchod žalobcem uzavřený byl žalované ku prospěchu či ku škodě. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl, v podstatě z těchto důvodů: Strana žalující jakožto úředník žalované dopustila se neuposlechnutím daného jí příkazu sice nepřesnosti, avšak toto ojedinělé neuposlechnutí není dostatečným důvodem k předčasnému propuštění, ježto nestalo se ve zlém úmyslu, nýbrž snad jen následkem nedorozumění, a nemělo pro stranu žalovanou vzhledem na neuskutečnění kartelu a jiné v týž čas uzavírané obchody za podmínek ještě nepříznivějších zvlášť škodlivých následků a nemusilo míti důvodně v zápětí ztrátu důvěry strany žalované, kdyžtě sami znalci v posouzení otázky, zda bylo obchodnické a v prospěchu strany žalované či nikoli, nebyli s to se shodnouti. Subjektivní otřes této důvěry mohl snad býti důvodem k výpovědi, nikoli však k předčasnému propuštění a žalobce je tudíž v právu, domáhá-li se požitků, které mu do uplynutí výpovědní lhůty příslušejí. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvé stolice v podstatě z týchž důvodů. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvodу: Nelze o tom pochybovati, že žalobce nejednal bezvadně, neuposlechnuv příkazu Dra A., aby záležitost firmy Sch. v Drážďanech zůstala ležeti, až se vrátí z Vídně. Než jde o to, lze-li v tom spatřovati důvod k okamžitému propuštění, zejména zda se žalobce jednáním tím stal nehodným důvěry zaměstnavatele (§ 27, odstavec prvý zákona o obch. pom.). Otázku tu jest řešiti v souvislosti s celkovým skutkovým stavem, jak byl zjištěn. Žalobce byl povolán, aby řídil a obstarával záležitosti prodejní. Byl ředitelem prodejny, příslušelo mu obstarávati všechny záležitosti, spojené s prodejem a dodáním, ve jménu dodavatele, dle potřeby i jménem vlastním. Prodejna byla oprávněna prodávati za ceny, jež poradcové určili. Nelze v tomto směru přehlédnouti, že až do příchodu Dra A. prodejna, když došly nabídky nebo dotazy a žalobce byl buď na cestách nebo na dovolené, zaslala nabídky nebo dotazy za žalobcem a žádala, by rozhodl, zda a za jakou cenu a za jakých podmínek nabídky mají býti přijaty nebo za jakou cenu a za jakých podmínek má býti uchazečům učiněna nabídka. Jak důležité postavení žalobce zaujímal, vysvítá také z toho, že sám Dr. A. ho pověřit intervencí ve schůzích, jež směřovaly k uskutečnění kartelu za účelem zvýšení cen kaolinových výrobků, a to ještě po té, když mu byla dána výpověď. Než přes to nebyl žalobce oprávněn, nedbati příkazu Dra A. Ovšem jest na druhé straně uvážiti, že nebyly zjištěny skutečnosti, z nichž bylo by lze důvodně usuzovati, že žalobce měl v úmyslu, ohrožovati neb poškozovati zájmy zaměstnavatelovy a že by byl nedbal zájmů jeho zejména při uzávěrce s firmou Sch. Nelze to zejména vyvozovati z toho, že učinil uzávěrku s touto firmou před schůzí k uskutečnění kartelu. Vždyť nebylo jisto, dojde-li vůbec ke kartelu, a bylo zjištěno, že krátce před uzávěrkou s firmou Sch. v roce 1916 prodala pražská prodejna větší množství kaolinu i jiným firmám a že i západočeské kaolinové a šamotové továrny nabízely a prodávaly různým firmám dne 17. a 20. října 1916 kaolin. Při uzávěrce musil ovšem žalobce čítati s přítomnou konjukturou. Uplatňoval-li při kartelové schůzi návrh na zvýšení cen, bylo to jen přirozeno, poněvadž zvýšení cen bylo účelem této schůze, a nelze z toho již usuzovati, že by uzávěrkou před kartelem za ceny nižší byl měl v úmyslu poškozovati zájmy zaměstnavatelovy. Sluší tu zejména poukázati k tomu, že jest i mezi znalci spor o tom, zda prodej kaolinu firmě Sch. bylo považovati za nevýhodný. Překročil-li žalobce za tohoto stavu věci při uzávěrce Sch-ově příkaz mu daný, nelze z toho již usuzovati, že se stal svým jednáním nehodným důvěry zaměstnavatelovy.