Čís. 808.

Vrchní zemský soud v Praze není příslušným pro syndikátní žalobu na členy bývalého správního dvoru soudního ve Vídni.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1920, R I 1088/20.)
Vrchní zemský soud v Praze zamítl žádost o udělení práva chudých a zřízení zástupce chudých ku provedení syndikátního sporu pro nárok, jejž žadatel zamýšlel uplatňovati proti nejvyššímu správnímu soudu, ježto ustanovení zákona ze dne 12. července 1872, čís. 112 ř. z. o žalobním právu stran proti soudcovským úředníkům z důvodu jich úřední činnosti týká se dle §§ 1 a 4 cit. zák. soudců těch řádných soudů, jež vyjmenovány jsou v § 1 j. n., nikoli též nejvyššího správního soudu, jako nejvyšší stolice povolané ku vykonávání jurisdikce po rozumu ustanovení § 2 zák. z 2. listopadu 1918, čís. 3 sb. z. a n. Nepřísluší-li právo syndikátní žaloby, nelze pro spor takový uděliti ani právo chudých (§§ 65 a 72 c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Při svém výslechu dne 6. listopadu 1920 udal žadatel, že cítí se býti poškozena rozhodnutím bývalého c. k. správního dvoru soudního ve Vídni z roku 1917. Otázkou, k níž v prvé řadě nutno zaujati stanovisko, jest, zda-li vrchní zemský soud v Praze byl by pro zamýšlenou syndikátní žalobu a tudíž i k rozhodování o žadatelovu návrhu vůbec místně příslušným. K této otázce dlužno odpověděti záporně. Dle § 8 zákona ze dne 12. července 1872, čís. 112 ř. z. jest pro žalobu, uplatňující náhradní nárok, příslušným ten sborový soud druhé stolice, v jehož obvodu má své sídlo soud, od něhož anebo od jehož zřízenců porušení práva pochází. Poněvadž pak sídlem bývalého c. k. správního dvoru soudního byla Vídeň (§ 1 zákona ze dne 22. října 1875, čís. 36 ř. z. na rok 1876), nebyl by vrchní zemský soud v Praze pro syndikátní žalobu, již žadatel zamýšlí podati, místně příslušným a navrhovatel se svou žádostí neprávem na tento soud se obrátil. Na tom státoprávním převratem ničeho se nezměnilo. Neníť ani nejvyšší správní soud v Praze prostým nástupcem a pokračovatelem bývalého c. k. správního dvoru soudního, nýbrž samostatným veřejnoprávním tribunálem z výsostného práva vzkříšeného československého státu, ani není vrchní zemský soud v Praze nástupcem bývalého c. k. vrchního zemského soudu ve Vídni pro právní záležitosti čsl. státních občanů, jež tkví v poměrech z doby před převratem a dle doby svého vzniku patřily k posléz uvedenému soudu. Za tohoto stavu věci netřeba pouštěti se do otázky, již si položil soud prvé stolice.

Citace:

č. 808. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 728-728.