Čís. 461.

Byl-li čeledín poškozen zvířetem, jež již delší dobu znal a opatroval, jde o náhodu v jeho osobě, z níž není práv zaměstnavatel.
(Rozh. ze dne 23. března 1920, Rv I 144/20.)
Žalující čeledín, chtěje po práci vypřáhnouti koně, jež měl již 11 měsíců na starosti, byl kopnut koněm do nohy. Žalobě jeho proti hospodáři o náhradu škody procesní soud prvé stolice nevyhověl. Důvody: Žalobní nárok opírá se o předpis § 1325 obč. zák., jenž předpokládá zavinění ve smyslu 30. hlavy II. dílu občanského zákoníka, leč žalobci se důkaz v tomto směru nezdařil. Bylo zjištěno, že žalobce v den nehody oral na poli, jež bylo značně rozměklé deštěm, a že pluh, jehož používal, byl vadným. Tím kladeny byly na koně veliké požadavky, čímž sťali se velice neklidnými. Žalobce měl práci přerušili a prohlédnouti řádně pluh, když viděl, že nesprávně oře, neměl však v práci pokračovati a tím koně přespříliš namáhati. Koně nebyli zlí, a bylo vinou žalobcovou, že vypřáhal koně — jež po 11měsíční službě již dobře znal — ihned po práci tak namáhavé. Nelze tudíž ze zjištěných skutečností vyvoditi zavinění žalovaného, ba naopak právem jest míti za to, že nehoda nastala zaviněním žalobcovým, nehledě k tomu, že, i kdyby šlo o pouhou náhodu, stihly by následky její dle § 1311 obč. zák. poškozeného, jenž přivodil náhodu svým zaviněním. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvé stolice v podstatě z týchž důvodů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Prohlédnutí pluhu, je-li způsobilý k orání, nebo včasné zastavení orby, byl-li pluh vadný a koně nepokojní, bylo věcí žalobce, který námezdní smlouvou byl vázán, konati práce jemu podle smlouvy uložené, a oprávněn, odepříti je, nebylo-li spřežení nebo nástroje, jemu za tím účelem odevzdané, takové, by se jimi práce mohla vykonati. Že by spřežení, žalobcem upotřebené, k řádné práci orní bylo nezpůsobilé, bylo by vyvráceno již doznanou skutečností, že žalobce ho přece po 11 měsíců na starosti měl a ani netvrdil, že by byl po tu dobu nějaké vady takové koním těm vytýkal. Leč i kdyby tomu tak bylo, jednal přece žalobce, který je čeledínem a za 11 měsíců koní jemu svěřených poznati mohl, na vlastní nebezpečí, když domněle nezpůsobilým nástrojem a nezpůsobilým potahem práce jemu uložené se podjal, aniž by, jako bylo nejen právem, nýbrž i povinností jeho, slovem se o těchto překážkách práce jemu uložené byl žalovanému zmínil.

Citace:

č. 461. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 204-205.