Čís. 760.

I bývalý c. k. erár, na jehož místo vstoupil erár československý, jest povinen platiti v korunách československých, byl-li se splněním závazku
v prodlení.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1920, Rv I 336/20.)
Žalobce utrpěl dne 24. června 1918 úraz na české trati bývalé severozápadní dráhy, (tehdy již postátněné). Jeho» náhradní nárok byl ještě před převratem příslušnými správními úřady odmrštěn. Žalobě proti bývalému c. k. eráru o náhradu škody v korunách Československých bylo soudy všech tří stolic vyhověno, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Námitce, že na bývalém c. k. eráru požadován býti mohl touto žalobou pouze peníz vyjádřený v bankovkách nekolkovaných, nelze přiznati věcné odůvodněnosti. Žalovaný opírá ji o okolnost, že dluh jeho je dluhem odnosným a že sídlem příslušného ředitelství severozápadní dráhy je i v liquidaci Vídeň. Proto tvrdilo odvolání žalovaného bez další argumentace právní, že jde jen o peníz vyjádřený v bankovkách nekolkovaných, dovolání pak tvrdí, že závazek bývalého c. k. eráru je splatným v korunách rakouských. Budiž na tomto místě podotčeno, že ani tyto ani ostatní vývody dovolání neospravedlňují eventuelního žádání dovolacího, aby rozsudek odvolací změněn byl zamítnutím nároku žalobního. Než ani pro snížení nároku toho není zákonného důvodu. Závazek žalovaného nahraditi žalobci bolestné vznikl ve výši stanovené oběma souhlasnými rozsudky stolic nižších dobou žalobcova úrazu a byl splatným, jakmile žalobce o jeho liquidaci u žalovaného se hlásil. Obojí stalo se dle zjištění pokud se týče dle nepopřeného tvrzení žalobního ještě před převratem. Žalovaný, jenž nepřiznal žalobci dobrovolně ani nižšího obnosu jemu rozsudky přisouzeného, byl s tímto obnosem od doby výše naznačené v prodlení, jež nemůže býti žalobci na ujmu vyšší ještě měrou, nežli dána je už v rozdílu kupní síly korun československých a korun rakousko-uherských z doby před převratem. Kdyby byl žalovaný dluh svůj včas zaplatil, což se tehdá mohlo státi jen v korunách rakousko-uherských, byl by žalovaný nabyl obnosu, který v rukou jeho byl by mohl cestou nostrifikace oběživa na území československé republiky ve smyslu zákona ze dne 25. února 1919, čís. 84 sb. z. a n. a nařízení ministerstva financí ve shodě s ministerstvem spravedlnosti z téhož dne čís. 86 sb. z. a n. býti přeměněn v koruny československé. Právem tedy žalobce žádal a bylo mu přisouzeno zaplacení bolestného v měně československé.

Citace:

č. 760. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 664-665.