Čís. 646.Pro nezvěstnost účastníka světové války nelze již dle § 162 c. ř. s. spor přerušiti.(Rozh. ze dne 7. září 1920, R I 484/20.)Žalovaný odešel roku 1917 jako domobranec do pole válečného a byl v době sporu (v dubnu 1920) nezvěstným. Návrhu opatrovníka žalovaného, by spor byl dle § 162 c. ř. s. přerušen, soud prvé stolice vyhověl, ježto styk s obžalovaným, o němž není známo, kde se zdržuje, jest nemožným. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Podle spisů není nikterak jisto, zda žalovaný dosud ještě patří k osobám naznačeným v § 1 cís. nař. ze dne 29. července 1914, čís. 178 ř. zák. — či k osobám, které jsou uvedeny v posledním odstavci cit. cís. nařízení. Tím méně lze tvrditi, že jest žalovaný za válečných časů ve službě vojenské, neboť Československý stát není ve stavu válečném. Není také zjištěno, že žalovaný se zdržuje na některém místě, které vrchnostenským nařízením, válkou nebo jinými událostmi odloučeno jest od styku se soudem, u něhož právní věc jest zahájena, neboť není sporu o tom, že žalovaný jest vůbec nezvěstným. Že zde nelze použíti nařízení ze dne 4. ledna 1917, č. 11 ř. zák., plyne z toho, že nařízení to jedná toliko o obnovení již přerušeného řízení. Není tu tedy předpokladů § 162 c. ř. s.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu z důvodů soudu rekursního.