Čís. 623.

Opožděnému rekursu v mimosporném řízení přísluší odkládací účinek (§ 12, odstavec druhý, nesp. říz.) jen tehda, lze-li napadené opatření změniti bez újmy pro třetího (§ 11, odstavec druhý nesp. říz.).
(Rozh. ze dne 10. srpna 1920, R II 203/20.)
Soud prvé stolice povolil exekuci na základě soudního usnesení, jímž přiznán v řízení mimosporném nárok na věno, ač proti původnímu usnesení podán byl po uplynutí zákonné lhůty rekurs. Rekursní soud zamítl návrh na povolení exekuce. Důvody: Rekurs jest odůvodněn proto, že v době, kdy vymáhající věřitelka žádala o povolení exekuce, nebylo právoplatným usnesení, na jehož základě o povolení exekuce žádala, ježto byl proti němu podán rekurs. Poněvadž jde o povolení exekuce na základě usnesení vydaného v řízení nesporném, proti němuž rekurs byl podán, neměl první soudce dle ustanovení § 12 odstavec druhý nesp. říz. vyhověti návrhu na povolení exekuce. Povinnosti k povolení potřebného opatření k ochraně zájmu vymáhající věřitelky první soudce neměl, poněvadž mu nebezpečí, vymáhané pohledávce nutně hrozící, osvědčeno nebylo.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Usnesení vydaná v nesporném řízení mohou býti zpravidla (§ 12 odstavec prvý nesp. říz.) vykonána ihned' a jen ze zvláštních důvodů má soud vyčkati lhůtu rekursní, ale po podaném rekursu nemá dáti místa výkonu usnesení a jen v případě naléhavého nebezpečí má učiniti opatření k zajištění účastníků potřebná. Rekursy opožděné mají býti podle § 11 nesp. říz. předloženy a je zůstaveno uvážení soudu, aby i po uplynutí lhůty rekursní vzal zřetel na rozklad nebo stížnost, může-li usnesení bytí změněno bez újmy osoby třetí; v jiných případech nelze k opožděnému rekursu prihlížeti ani tehdy, jde-li o záležitosti osob podle § 2 nesp. pat. pod zvláštní ochranu zákona postavených. Tyto předpisy zákona podporují výklad, že druhý odstavec § 12 pat., jenž je výjimečným ustanovením z pravidla v prvém odstavci téhož § uvedeného, vztahuje se toliko na takové opožděné rekursy, ku kterým může býti podle § 11 nesp. říz. přihlédnuto bez újmy třetí osoby, nikoli na opožděné rekursy proti usnesením o soukromých právech stran, kde uplynutím lhůty rekursní nabyla druhá strana práv z usnesení formálně pravomocného. Výklad odchylný měl by v zápětí, že by v nesporném řízení každá strana mohla přezkoumání vydaného usnesení kdykoli požadovati a výkonu jeho kdykoliv opožděným rekursem zbrániti, proti kteréžto právní nejistotě by předpis poslední věty § 12 nesp. říz. účastníkům neposkytoval dostatečné ochrany. V tomto případě šlo podle exekučního titulu o zákonnou povinnost otcovu dáti provdané zletilé dceři věno, tedy o soukromé právo, které po uplynutí lhůty rekursní nemůže býti měněno, pročež první soudce navrhovanou exekuci právem povolil; nelze také nahlédnouti, proč by v záležitosti, která jen z důvodů vhodnosti jest odkázána na řízení nesporné, měla býti oprávněná osoba po vydání exekučního titulu a uplynutí rekursní lhůty hůře postavena než by tomu bylo po rozsudku, jenž nabyl formální právomoci.

Citace:

č. 623. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 472-473.