Čís. 415.

Právoplatným rozhodnutím, že smlouva mezi stranami jest po právu, vyloučeno jest, by z důvodu, v dřívější rozepři neuplatňovaného, domáháno se bylo výroku o počáteční neplatnosti smlouvy, není však dotčeno právo, odporovati smlouvě z důvodu § 934 obč. zák.
(Rozh. ze dne 17. února 1920, R I 80/20.)
Původní žalobou domáhal se kupitel nemovitosti, by bylo zjištěno, že smlouva kupní jest po právu a že jest prodatel povinen ji splniti; žalobě té bylo právoplatně vyhověno. Prodatel domáhal se pak novou žalobou výroku, že smlouva kupní jest neplatnou, že se zrušuje a že se obnovuje dřívější stav a to jednak z důvodu § 879 čís. 4, jednak po případě z důvodu § 934 obč. zák. Námitce žalovaného kupitele, že věc byla již právoplatně rozsouzena, procesní soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl, podstatně z toho důvodu, že proti nároku, o němž bylo již právoplatně rozhodnuto, uplatňují se okolnosti, jež bylo namítati již v původním sporu a jež bylo by lze nyní přivésti k platnosti pouze za podmínek žaloby o obnovu. Rekursní soud zamítl námitku rozepře právoplatně rozsouzené a nařídil soudu prvé stolice, by dále ve věci jednal. Důvody: O rozsouzené rozepři lze jen tehdy mluviti, jde-li o touž věc a totéž právo mezi týmiž stranami; totožnost práva předpokládá však při žalobách osobních týž právní důvod. Nárok, jenž přisouzen byl kupiteli v prvém sporu, zakládal se na kupní smlouvě, s prodatelem uzavřené, kdežto sporem, o nějž nyní jde, domáhá se prodatel, by kupní smlouva byla zrušena, tudíž dřívější stav obnoven z důvodu, že kupní cena, již přijal, neodpovídá obecné ceně prodané nemovitosti. Z toho vidno, že právní otázka, o níž bylo rozhodnuto v prvém sporu, jest jinou nežli ta, o niž nyní jde, neboť nárok na zrušení smlouvy předpokládá, by tu smlouva byla.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V předchozím sporu bylo právoplatně zjištěno, že kupní smlouva trvá po právu. Rozhodnutí o tomto právním poměru jest dle § 411 c. ř. s. účastno právní moci. Jím vyloučeno jest, by v budoucnosti jsoucnost řečeného právního poměru byla novým sporem uváděna v pochybnost pro okolnosti, jež počáteční jsoucnosti právního poměru byly prý na závadu, aniž by dále na tom záleželo, zda okolnosti ty v dřívějším sporu byly uplatňovány čili nic. Vždyť jinak bylo by možno, by postupným uplatňováním jedné každé z myslitelných obran proti jsoucnosti právního poměru vyvoláno bylo postupně o právní jsoucnosti právního poměru tolik samostatných rozepří, kolik obran je právě myslitelno, což však bylo by přímým výsměchem procesní ekonomii a účelu právního ústavu hmotné právomoci soudních rozhodnutí, nesoucímu se k tomu, by sporům jedním rázem a pro veškeru budoucnost byl konec učiněn. Pokud tedy žaloba, o kterou se zde jedná, odporuje počáteční platnosti trhové smlouvy s poukazem k § 879 čís. 4 obč. zák., vrací se k otázce již právoplatně rozhodnuté a nelze ovšem o tomto žalobním důvodu dále jednati. Jinak má se věc, pokud žaloba opírá se o § 934 obč. zák. Uplatňováním nároku z tohoto zákonného předpisu nevrací se nynější žalobce k právoplatně rozhodnuté otázce o právní jsoucnosti smlouvy trhové. Předpokladem tohoto zákonného předpisu jest, že smlouva trvá po právu. Vychází proto žaloba po této stránce z právoplatně zjištěného právního poměru a snaží se pouze zvrátiti jeho právní účinky a docíliti, by zjednán byl stav dřívější. Tohoto nároku dřívější rozsudek se nedotýká.

Citace:

č. 415. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 129-130.