Čís. 657.

Útratami, v jichž otázce nedopouští se dovolací rekurs (§ 528 c. ř. s.), jsou i odměna a jinaké nároky vnuceného správce.
(Rozh. ze dne 7. září 1920, R II 254/20.)
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs v otázce úpravy útrat vnucené správy domu. Důvody:
Dle § 528 odstavec prvý c. ř. s. v doslovu cís. nař. ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. z. (čl. VI. bod 34) jest rekurs proti rozhodnutí druhé stolice v otázce útrat nepřípustným. Dle § 78 ex. ř. platí ustanovení to i v řízení exekučním. V tomto případě jedná se o náklady (útraty) vzešlé provedením vnucené správy domu, povolené dle § 382 a 383 ex. ř. jako prozatímní opatření k zajištění žalobcova nároku, tedy o útraty exekuční, neboť útratami exekučními dle § 74 ex. ř. jest rozuměti veškeré útraty povolení a provedení exekučního prostředku. K útratám těm náleží také odměna a jiné nároky vnuceného správce, což vysvítá také z toho, že tyto, majíce povahu poplatků, dle § 104 jedn. ř. soudem se vybírají.

Citace:

č. 657. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 514-515.