Čís. 655.

Přípustná jest knihovní poznámka žaloby dědické dle § 823 obč. zák.
(Rozh. ze dne 7. září 1920, R II 241/20.)
Po odevzdání pozůstalosti domáhaly se děti žalobou na matce, by jim knihovně odevzdala polovici nemovitosti, jíž se jí dostalo z pozůstalosti, opírajíce se o závěť otcovu, o níž tvrdily, že ji matka zadržela. Současné žádosti o poznámku žaloby při nemovitosti soud prvé stolice vyhověl. Rekursní soud žádost žalobců zamítl. Důvody: Stížnosti nelze upříti oprávnění. Neboť knihovní poznámky žaloby jsou přípustny jen v případech § 20, pak 59 až 71 knih. zákona. Žalobu, o niž tu jde, nelze však zařaditi pod žádný z těchto případů a jest proto poznámka její v knize pozemkové nepřípustná. V úvahu by přijíti mohl nanejvýš případ § 61 knih. zák.; avšak žalobcové nepopírají platnosti vkladu práva vlastnického žalované, ani se nedomáhají obnovy dřívějšího stavu, nýbrž domáhají se vydání polovice usedlosti rovným dílem z důvodů v žalobě vytčených a jest tudíž žalobní prosba zcela jiného rázu než předpokládá ustanovení § 61 knih. zákona.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle žaloby a závěrečné její prosby domáhají se žalobci, aby žalovaná povinnou uznána byla knihovně odevzdati a dáti připsati každému z nich stejným dílem polovici usedlosti, patřivší druhdy jejich otci a to proto, poněvadž, jak dokázati se nabízejí, žalovaná vědomě zadržela závěť jejich otce. Na tomto základě právo své uplatňují oba žalobci uvádějíce, že následkem toho pozůstalost odevzdána byla žalované ze zákona k dědictví se přihlásivší podle smíru se žalovanou uzavřeného. Poněvadž pozůstalost žalované již odevzdána byla, jde tu o žalobu dědickou podle § 823 obč. zák. Ježto pak provedením vkladu práva vlastnického pro žalovanou zůstavítel pokud se týče dědici, — nynější žalobci, pokud by svá práva prokázali — v těchto svých právech byli poškozeni, jeví se býti požadovaná poznámka žaloby na sporné usedlosti, pokud žalované po zůstaviteli připadla, přípustnou. Poznámku tu nutno tím spíše povolili, jelikož by jinak podle ustanovení poslední věty § 824 obč. zák. i vysouzení sporu nemusilo žalobcům napomoci k získání toho, oč tu jde.

Citace:

č. 655. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 512-513.