Čís. 640.

Při určování výše výživného, k němuž jest státní zaměstnanec po zákonu povinen, nelze plně započísti mimořádné příplatky za dočasnou službu mimo trvalé působiště zaměstnancovo (na Slovensku).
(Rozh. ze dne 31. srpna 1920, R I 597/20.) V rozvodové rozepři vlakového revisora státních drah, přiděleného službou na Slovensko, s jeho manželkou, žijící v Praze, vyměřil jí soud prvé stolice výživné, vzav za základ celkové příjmy manželovy na Slovensku. Rekursní soud výši výživného přiměřeně snížil. Důvody: Z celkových příjmů žalobcových připadá větší částka na přídavky, které pobírá z důvodu, že jest přikázán služebně jako vlakový revisor na Slovensko. Poskytuje-li stát svým zřízencům, konajícím službu na Slovensku, dosti značné přídavky služební, děje se tak zajisté proto, by jim nahradil nepoměrně větší výlohy, jichž, jak jest všeobecně známo, vyžaduje konání služby na Slovensku a které zejména jsou značny u zřízenců, kteří mají rodinu a jichž pobyt tamtéž pouze jest dočasný. Jelikož žalobci ze služebních příjmů jeho zbýti musí tolik, aby mohl službu náležitě zastávati, neodpovídalo této zásadě, byly-li ony mimořádné příplatky prostě připočteny k řádným příjmům pravidelnými a z celkové sumy se pak výživné vyměřilo. Při správném postupu měly vyměření prozatímního výživného za základ vzaty býti pouze řádné pravidelné příjmy, při čemž ovšem mohlo přihlíženo býti k tomu, že ony mimořádné příjmy do jisté míry poskytují žalobci možnost, uspořiti něco z příjmů řádných.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu manželky v podstatě z důvodů rekursníbo soudu.

Citace:

č. 640. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 494-495.