Čís. 620.

Dobrovolná veřejná dražba.
Okolnost, že ta která podmínka nebyla pojata do dražební vyhlášky, nevadí její závaznosti, byla-li zařazena do dražebních podmínek, při dražbě přečtených a vydražitelem podepsaných.
(Rozh. ze dne 10. srpna 1920, R I 553/20.)
Poručenský soud povolil, by veřejnou dobrovolnou dražbou byly prodány dva domy, náležející téže nezletilé vlastnici. Dražební podmínky obsahovaly v čl. XIII ustanovení: »Prodávající vyhražuje si lhůtu na rozmyšlenou v trvání 8 dnů ode dne udělení příklepu. Do této lhůty nevčítá se den dražební. V této lhůtě může prodávající za souhlasu poručenského soudu prohlásiti, že prodej neuzavírá«. Při dražbě 10. května 1920 byly domy přiklepnuty nejvyššímu podateli za 125000 K. Prodavatelka (pokud se týče její poručník) podala však 18. května 1920 soudu prohlášení, že prodej neuzavírá a žádala za poručenské schválení tohoto prohlášení, žádajíc současně o poručenské schválení návrhu smlouvy, kterou prodává oba domy jinému kupiteli za 130000 K. Soud prvé stolice schválil prohlášeni prodavatelky, ale jen pod tou podmínkou, nezvýší-li prvý vydražitel do určité lhůty své podání rovněž na 130000 K, čemuž prvý vydražitel ve stanovené lhůtě vyhověl. Prodatelka domáhala se ve stížnosti, by prohlášení její schváleno bylo bezvýminečně. Rekursní soud stížnosti vyhověl. Důvody: Podle § 21 obč. zák. jsou osoby, neschopné pro nedostatek věku, by samy náležitě obstarávaly své záležitosti, pod zvláštní ochranou zákona. Zákon zná tudíž pouze ochranu nezletilců; meze prerogativy poručenského soudu nad nezletilci jdou tudiž jen tak daleko, pokud se to srovnává s pojmem ochrany. Ochranu však nutno lišiti od svrchovanosti, která představuje poměr podřízenosti dále jdoucí a hlouběji zasahující: ten kdo jest pod něčí svrchovaností, nemá svobodné vůle a nemůže činiti svobodná rozhodnutí, nýbrž musí se říditi jedině podle vůle nadřízeného. Naproti tomu ten, kdo jest pouze pod něčí ochranou, není zbaven vůle a volného rozhodování, jeho disposice podléhají pouze kontrole ochráncově, mající za účel zjistiti, nejsou-li pro chráněnce škodlivé. V tomto směru nutno také vymeziti pravomoc soudu poručenského: kontrolu poručníka, nejsou-li jeho opatření škodlivá pro poručence. Nejsou-li škodlivá, musí soud ponechati poručníkovi volnou ruku a nesmí obmezovati jeho volné rozhodování, a to z toho důvodu, poněvadž zákon ukládá soudu pouze ochranu nezletilce, pouhou kontrolu jeho jednání, zda nejsou škodlivá, a nedává mu moci dále sahající. Důsledně nemá soud prvé stolice práva bránili poručníkovi, aby si nevybral ze dvou kupujících ceteris paribus toho, koho sám chce, ať z důvodů jakýchkoliv. Ustanovení exekučního řádu o předražku nelze zde užíti. Dražba exekuční a dražba dobrovolná jsou instituce naprosto se lišící, které mají společného jen to, že se kupní cena určuje soutěží kupujících. Dražba exekuční jest institucí veřejnoprávní, donucovacím prostředkem státní moci, kdežto dražba dobrovolná jest volnou kupní smlouvou, při níž si prodávající dává podávati nabídky současně od několika koupěchtivých, aby některou z nich podle své vůle přijal či nepřijal. § 272 nesp. pat. ustanovuje, že při dobrovolných dražbách dlužno zachovávali předpisy exekučního práva pokud jde oprovedení, tudíž pouze se stránky formální. Dražební podmínky samy ustanovují v odst. XIII., že prodávající má právo db osmi dnů prohlásiti za souhlasu poručenského soudu, že prodeje neuzavírá. Nepodání tohoto prohlášení bylo by mlčky učiněným přistoupením na nejvyšší podání; tato výhrada dává prodávajícímu právo, nevázati se ani na nejvyšší podání ani na předražek. Otázku, může-li poručenský soud arbitrárně odepříti schválení prohlášení, že se prodej neuzavírá, nutno řešiti záporně; mohl by tak učiniti, kdyby se tím mařil výhodný prodej, ale nemůže bráti prodávající straně volnost, komu chce za stejných podmínek předati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacjmu rekursu.
Důvody:
Z opomenutí prvního soudu, že proti předpisu § 278 nespor. pat. nepojal do dražebního ediktu vlastníkovy výhrady, nemůže vydražitel dovozovati neodvolatelnost prodeje, ježto výhrada ta byla zařazena jako odstavec XIII. do dražebních podmínek, soudem schválených, které byly podle vyhlášky u poručenského soudu k volnému nahlédnutí uloženy a podle dražebního protokolu po vyvolání věci přečteny a vydražitelem podepsány, takže dražitelé o této výhradě věděli. Krom toho vydražitel ani proti příklepu udělenému s výhradou čekací lhůty, ani proti usnesení ze dne 18. května 1920, kterým byl vyzván k vyjádření se o poručníkově prohlášení, stížnosti včas nepodal, z kteréž příčiny nemůže se také domáhati dodatečné zrněny tohoto usnesení rekursem dovolacím. Rekursní soud právem schválil prohlášení poručníka bezpodmínečně, protože po provedené dražbě naskytla se možnost výhodnějšího prodeje, nehledíc ani k tomu, že není věcí stěžovatele zkoumati, z jaké příčiny poručenský soud schválil prohlášení, poručníkovi v dražebních podmínkách vyhražené, že smlouvu neuzavírá.

Citace:

č. 620. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 469-470.