Čís. 641.

Na základě žaloby, domáhající se výroku, že dlužník jest oprávněn, zhostiti se peněžního závazku, uloženého mu exekučním titulem, zaplacením v korunách rakouských, lze dle § 42 čís. 1 ex. ř. odložiti exekuci jen co do částky, o kterou hodnota pohledávky v československé měně převyšuje její hodnotu ve měně rakouské.
(Rozh. ze dne 31. srpna 1920, R I 665/20.)
Soud prvé stolice vyhověl návrhu dlužníkově, by odložena byla exekuce celé vymáhané pohledávky, ježto podal na vymáhajícího věřitele žalobu o určení, že vymáhanou pohledávku jest zaplatiti v korunách rakouských. Rekursní soud žádost zamítl. Důvody: Žaloba, o niž dlužník opírá svůj návrh, jest pouhou žalobou určovací. Nesměřuje tudíž ani proti nároku jako takovému (§ 35 ex. ř.) ani proti povolení exekuce (§ 36 ex. ř.), aniž týká se přípustnosti dalšího vedení exekuce (§ 39 čís. 5 ex. ř.). Jmenovitě netvrdí se v žalobě, že byla vymáhaná pohledávka zaplacena pokud se týče složena dle § 1425 obč. zák. k soudu. Není tu tedy žádného ze zákonných důvodů, z něhož by bylo lze exekuci odložiti. Pro otázku odložení exekuce jest nerozhodno, že o žalobě jest dle § 17, odstavec druhý, ex. ř. jednati u exekučního soudu, ježto byl k ní dán podnět vedením exekuce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalobou, o kterou opírá návrh na odklad exekuce, domáhá se dlužník zjištění, že jest oprávněn sprostiti se závazku, exekučním titulem mu uloženého, zaplacením v měně německo-rakouské neb v nekolkovaných korunách rakousko-uherských. Jest všeobecně známo, že hodnota čs. koruny jest značně větší, než hodnota koruny rakouské neb rakousko-uherské. Ku zaplacení vymáhané pohledávky v měně rakouské neb rakousko-uherské musel by tudíž dlužník vynaložiti částky co do číslice sice stejné, ale co do hodnoty značně menší, než by činila částka ta ve měně československé. Rozsudek pro dlužníka příznivý měl by tudíž týž účinek, jako kdyby exekuční titul byl prohlášen neplatným neb bezúčinným ohledně částky, o kterou hodnota pohledávky v čs. měně převyšuje hodnotu její v měně rakouské neb rakousko-uherské, poněvadž by ho rozsudek placení této částky sprostil. Důsledkem toho byl by tu podle § 42 čís. 1 ex. ř. důvod k odkladu exekuce co do zmíněné části vymáhané pohledávky. Dlužník navrhuje odklad exekuce ohledně celé pohledávky, poněvadž zaslal věřiteli dlužný peníz v německo-rakouskych korunách a věřitel odmítl je přijati. V tomto rozsahu návrh není odůvodněn, poněvadž dlužník se nesprošťuje svého závazku tím, že věřitel ocitl se v prodlení s přijetím. Ale ani částečně nebylo lze dovolacímu rekursu vyhověti, poněvadž dlužník neuvedl a nedoložil, která část vymáhané pohledávky by věřiteli nepříslušela, kdyby dlužníkově žalobě bylo vyhověno, a nelze tudíž určiti, ohledně které části by bylo exekuci odložiti.

Citace:

č. 641. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 495-496.