Čís. 738.

Pro žaloby dle § 36 ex. ř. jsou příslušný soudy i tenkráte, když byla exekuce povolena na základě exekučního titulu pocházejícího od úřadu správního.
(Rozh. ze dne 2. listopadu 1920, R I 896/20)
Proti exekuci ku vydobytí nedoplatků pensijních příspěvků vedené na na základě vykonatelného výkazu o nedoplatcích podal dlužník žalobu, označiv ji jako žalobu dle § 36 ex. ř. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i řízení jemu předcházevší a žalobu odmítl. Důvody: Brojí-li se v žalobě proti tomu, že předepsané příspěvky nejsou vykonatelny, že výkaz nedoplatků nezní na povinného, odporují tato tvrzení předloženému titulu a jsou bezdůvodná. Rozebíral-li první soud otázku, že nebyl výkaz nedoplatků doručen žalobci, že nepodepsal žalobce zpátečního lístku připojeného ke spisům administrativním, že žalobce neměl vědomosti o tom, co má platiti a kdy, a že původní výměr nedoplatků zněl na společnost Inž. P. a spol., překročil meze rozhodování o žalobě dle § 36 ex. ř., neboť tu již se pustil do otázky, kterou mohou rozhodovali jen úřady správní. Třeba tedy byla žaloba označena, jako žaloba dle § 36 ex. ř., přece se tu ve skutečnosti nejednalo o žalobu takovou. Vždyť § 36 ex. ř. výslovně se obmezuje poukazem na § 7 odstavec druhý a § 9 ex. ř. jen na případy, v těchto odstavcích uvedené, a na případ § 11 ex. ř., ale žádné takové námitky žalobce touto žalobou ve skutečnosti neuplatňoval, neboť předpokladem těchto námitek je, aby splatnost anebo vykonatelnost nebyly náležitě při povolení exekuce vykázány aneb, že při titulu, znějícím na společnost, nelze exekuci povoliti proti společníku. Výkaz nedoplatků, na základě kterého byla exekuce povolena, již sám vyvrací, že by tu byly podmínky žaloby dle § 36 ex. ř. Ve skutečnosti tedy rozhodoval první soudce o námitkách, které jsou brojením proti nároku (§ 35 ex. ř.). Ježto tedy rozhodováno bylo napadeným rozsudkem o věci nepatřící na pořad práva, je rozsudek i řízení předcházející zmatečným a bylo vysloveno zrušení a odmítnutí žaloby (§ 477 č. 6 c. ř. s.).
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a nařídil odvolacímu soudu, by nehledě k použitému důvodu zrušovacímu odvolání vyřídil.
Důvody:
S názorem, že v tomto případě pořad práva jest vyloučen, nelze souhlasiti. Žalobce, dovolávaje se ustanovení § 36 čís. 1 a 2 ex. ř. domáhá se zrušení exekuce soudem povolené jakožto nepřípustné. Rozhodovali o tomto žalobním nároku přísluší pouze a jedině soudům, neboť pro žaloby dle § 36 ex. ř. jsou — na rozdíl od žalob ve smyslu § 35 ex. ř. — příslušny soudy i tenkrát, když exekuce byla povolena na základě exekučního titulu pocházejícího od úřadu správního (§ 1 čís. 10, 12—14 ex. ř.). Pokládal-li soud odvolací za to, že z důvodů jakýchkoliv, formálních nebo věcných, není tu předpokladů § 36 ex. ř., že tedy v pravdě nejde o žalobu ve smyslu tohoto ustanovení zákona, měl rozsudkem zamítnouti žalobu jakožto zákonného podkladu postrádající a proto bezdůvodnou; pořad práva vyloučen není a zmatečnost dle § 477 čís. 6 c. ř. s. není dána.

Citace:

č. 738. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 636-637.