Čís. 388.O návrhu, by bylo zakázáno překládati cestu nezbytnou mimo meze vytčené usnesením ji povolujícím, lze jednati toliko pořadem práva.(Rozh. ze dne 27. ledna 1920, R I 15/20.)Manželé D-ovi podali na soudě žádost, v níž uváděli, že manželé Š-ovi nezbytnou cestu, jež jim byla pro jižní polovici pozemku čís. kat. 475 soudně propůjčena z šíří 2,5 m po západním okraji pozemku žadatelů čís. kat. 487, bezprávně na jejich škodu překládají sami o více než 5 m od západních hranic pozemku čís. kat. 487, jež prý vedou velkou prohlubní od bývalého lomu vápenného, a navrhli, by bylo manželům Š-ovým k zamezení sporu o náhradu zakázáno onu cestu překládati přes 2,5 m od západního okraje pozemku čís. kat. 487, po případě, by jim bylo dáno poučení, že se jim právo ku přeložení cesty nezbytné přes šíři v usnesení soudním stanovenou (2,5 m od západního okraje pozemku čís. kat. 487) nepropůjčuje. Prvý soud odepřel k žádosti té v řízení nesporném jednati a vrátil ji manželům D-ovým s odůvodněním, že předmět její patří na pořad práva. Rekursní soud nevyhověl stížnosti navrhovatelů. Důvody: Stěžovatelé berou usnesení prvé stolice v odpor, navrhujíce, by bylo zrušeno a věc byla vrácena prvému soudu, by nejprve vyslechl manžele Š-ovy i ostatní účastníky, zdali hodlají po dobrém vyhověti jejich návrhu, načež by po případě o něm věcně pojednal a nové usnesení vydal. Ve stížnosti se dovozuje, že jest povinností soudu, by dodatečným šetřením v řízení nesporném zjistil a rozhodl, zdali a za jakých podmínek má zůstati při původním stanovení cesty nezbytné, či má-li býti povoleno její přeložení, nebo má-li býti zrušena, ježto výkon její je nemožným. Odmítnutí žádosti stěžovatelů bez slyšení odpůrců jest prý nesprávné i proto, že není vyloučena možnost, že tito uznají odůvodněnost její a sami se rozhodnou k uvarování sporu a nákladů upustiti od cesty nezbytné soudem jim propůjčené, ba že by dokonce mohli, kdyby spor byl ihned zahájen, žádati na stěžovatelích náhradu útrat tvrdíce, že svým chováním k podání žaloby podnětu nedali. Jest na první pohled zjevno, že návrhy v rekursu kladené zcela podstatně se liší a odchylují od obou návrhů, jež vznesli stěžovatelé ve své žádosti. Původní žádost směřovala jen k vydání zákazu, po případě k poučení jediným manželům Š-ovým, by neužívali propůjčené cesty nezbytné způsobem, jenž odporuje soudnímu povolení neb rozhodnutí. Zákaz neb výklad takový, nemá-li ovšem býti pouhým zbytečným a bezúčelným opakováním dřívějšího nesporného rozhodnutí soudního, předpokládá zajisté soudní zjištění, že odpůrci užili skutečně cesty způsobem neoprávněným. Takovýto výrok nemůže býti učiněn, jak správně prvý soud vyslovil, bez žaloby a mimo spor (§§ 228, 454, 458 c. ř. s. a 389 ex. ř., § 2 čís. 7 nespor. pat. a § 484 obč. zák.). Zaříditi napřed výslech súčastněných protistran o žádosti, nesvolí-li snad po dobrém k návrhu stěžovatelů, mohl prvý soud důvodně míti za naprosto zbytečné, jelikož mu bylo příliš dobře známo odmítavé stanovisko jejich v té příčině ze současného jednání o zmíněném návrhu stěžovatelů na zrušení nezbytné cesty, jakož i o návrhu těchže manželů Š-ových na propůjčení cesty nezbytné pro jiné pozemky. Předstírají-li stěžovatelé obavu před možnou submisí druhé strany na jejich eventuelní žalobu, dlužno namítnouti, že k ochraně jejich před nebezpečím co do útrat sporu by jim úplně postačil návrh na předvolání vedle § 433 c. ř. s.Nejvyšší soud nevyhověl dovolací stížnosti.Důvody:Podle § 1 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. lze užíti nesporného řízení soudního jen potud, pokud zákony to nařizují. Takového případu zde není. Že o návrhu stěžovatelů, vzneseném na soud prvé stolice, by manželům Š-ovým bylo zakázáno, cestu nezbytnou překládati mimo meze vytčené povolujícím usnesením okresního soudu, lze rozhodovati jen pořadem práva a že stěžovatelé mohou po případě užíti § 433 c. ř. s., soud rekursní správně uvedl a náležitě odůvodnil. Eventuální návrh stěžovatelů v prvé stolici vznesený, by manželé Š-ovi byli v nesporném řízení poučeni, že se jim právo ku přeložení nezbytné cesty propůjčuje, jest nepřípustný, poněvadž je zbytečný, neboť takové poučení bylo by toliko výkladem povolujícího usnesení a soudy nejsou k takovým výkladům povolány. Mají-li stěžovatelé za to, že odpůrcové jejich, budou-li upozorněni na neoprávněnost svého jednání a na nároky, jež stěžovatelé následkem jednání toho chtějí proti nim činiti, dobrovolně s nimi se dohodnou, jest stěžovatelům volno upozorni ti své odpůrce ústně nebo dopisem. Zdali, jak stěžovatelé tvrdí, nachází se na služebném pozemku prohlubeň, jež odpůrcům jejich brání v řádném výkonu služebnosti nezbytné cesty, jest v tomto řízení nerozhodno, neboť řízení toto zahájeno bylo návrhy stěžovatelů na vydání zákazu, by odpůrcové stěžovatelů nepřekládali nezbytnou cestu, a po případě na poučení jich. Vzhledem na znění těchto návrhů nelze v tomto řízení rozhodovati o tom, zdali a kdo má se postarati o úpravu cesty nezbytné, je-li tato, jak stěžovatelé tvrdí, ve špatném stavu, a kdo má útraty úpravy nahraditi; rovněž nelze v tomto řízení rozhodovati o tom, zdali služebnost nezbytné cesty, kterou soud právoplatně zřídil ku prospěchu pozemku manželů Š-ových přes pozemek čís. kat. 487, náležející stěžovatelům, má býti zrušena.