Čís. 822.

Zaměstnavatel není práv ze škody, již zaměstnanec utrpěl úrazem při práci, spadající do oboru jeho zaměstnání a nepřesahující jeho schopnosti a síly.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1920, Rv I 706/20.)
Žalobce, jenž byl kočím žalovaného, při konání polních prací pro zaměstnavatele na zvláštní příkaz jeho šafáře, totiž při nakládání kompostu, složeného na polích žalovaného, si přivodil pro namahavost práce, jež přesahovala jeho síly, poškození na těle, jež ho uvrhlo na lože a učinilo trvale k práci nezpůsobilým. Žalobu jeho o náhradu škody procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Práce, při níž žalobce prý se poškodil na zdraví a pracovní způsobilosti, není nesporně pro zemědělského pracovníka prací kromobyčejnou neb jemu nepříslušející, nýbrž naopak prací při zemědělském podniku všední a normální, jež vždy a všude náleží do rozsahu činnosti hospodářského kočího. Žalovaný pokud se týče šafář, u něho zaměstnaný, měl tudíž nepochybně podle smlouvy služební právo, aby tuto práci žalobci uložil a žádal na něm její provedení. Přivodil-li si žalobce při této práci, jež mu byla právem uložena a již v normálních poměrech převáděl, úhonu na svém zdraví, nelze činiti zaměstnavatele, jenž, ukládaje žalobci tuto práci, užíval svého práva v zákonných mezích, podle § 1305 obč. zák. zodpovědným za onu škodu. Při tom nepřichází v úvahu vysoké stáří žalobce, ježto sám netvrdí, že by mu byla práce vnucena proti jeho vůli, a ježto vzal na se uloženou práci bez námitek, nemohly v zaměstnavateli vzniknouti pochybnosti o tom, že žalobce jest k práci tělesně způsobilým. Ostatně žalobce ani netvrdí, že mu bylo uloženo, aby si s prací pospíšil, nebo mu byla dána lhůta k provedení práce, a záviselo tudíž pouze od něho, aby si práci tak zařídil, by nepřesahovala jeho síly, aniž vůbec se přihlíží k tomu, že mohl v práci ustati, pozoroval-li, že přesahuje jeho síly. Protože pak žalobce patrně, opominuv této nutné opatrnosti, provedl práci takovým způsobem, že při tom přišel ke škodě na těle a zdraví, jeví se tato škoda jako škoda, již si žalobce sám zavinil, jíž cizí zavinění nezpůsobilo a z níž nevzchází po zákonu nárok na náhradu proti jiné osobě.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání shledává odvolací řízení vadným, protože nebyl proveden znalecký důkaz o tom, že práce, žalobci uložená, byla vzhledem k jeho stáří neobyčejnou a nebezpečnou. Avšak domnělá vada nebyla způsobilou překážeti zevrubnému probrání a důkladnému rozhodnutí věci, neboť, i kdyby znalci ono žalobcovo tvrzení uznali správným, nevyplývalo by z toho zavinění strany žalované. Žalobce netvrdil, že uloženou mu práci před tím nekonal a že zaměstnavatel od něho nebo jiným způsobem zvěděl, že k práci té, totiž k nakládání hnoje na vůz, tedy k obyčejné práci hospodářské, nemá dosti síly nebo způsobilosti; proč musel zaměstnavatel si toho býti vědom, že uložená práce je pro žalobce nebezpečnou, nelze tudíž nahlédnouti. Stáří žalobcovo samo o sobě není však důvodem, aby shledáváno bylo zavinění v uložení práce, které se žalobce bez námitky podjal a kterou mohl konati takovým způsobem a tak dlouho, jak toho jeho tělesná síla a konstituce bez nebezpečí zdraví nebo tělesné poruchy dopouštěla.

Citace:

č. 822. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 753-754.