Čís. 647.

Zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.
Při spolupachtu nezáleží na tom, zda spolupachtýři byli spoluvlastníky nemovitosti, s níž požadovaný pozemek byl spoluobděláván aneb užíván.
— Co do výměry vlastní půdy rozhoduje ohledně jednoho každého spolupachtýře jen výměra vlastní půdy.
(Rozh. ze dne 7. září 1920, R I 701/20.)
Požadované pozemky byly používány několika spolupachtýři, spachtoval je však vždy jeden z nich. V posledních 8 létech měl je spachtovány požadovatel, před ním jeden ze spolupachtýřů. Nižší soudy neuznaly požadovacího nároku nynějšího pachtýře. Důvody: Požadovatel má pozemky na své jméno v pachtu teprve 8 roků, tak že není tu podmínky § 1 odstavec třetí zákona. Dle § 3 zákona přísluší požadovací nárok jen pachtýři, který požadovaný pozemek sám nebo s rodinou obdělává nebo na požadovaném pozemku bydlí, a za jedinou osobu pokládají se toliko nerozvedení manželé nebo spoluvlastníci. Požadovatel netvrdí, že spolupachtýři, s nimiž on již déle 27 roků pozemky v pachtu má, jsou společně s ním spoluvlastníky nemovitosti, s níž požadované pozemky byly spoluobdělávány neb užívány a nemůže si tudíž dobu tu do své doby pachtovní vpočítati. Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu, zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil soudu prvé stolice, by řízení doplnil a o nároku pachtýřově znovu rozhodl.
Důvody:
Usnesením rekursního soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení prvého soudu, byl porušen zákon ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. Dle zjištění prvého soudu jde tu o spolupacht několika pozemků, jichž spolupachtýři (celkem 12) užívali tím způsobem, že dávali na nich pasti. Pozemky ty spachtoval vždy jeden ze spolupachtýřů, tak v posledních 8 létech požadovatel, před ním pak jiný spolupachtýř. Poněvadž při spolupachtu jest požadovatel dle § 13, čís. 4 a 5 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. povinen, uvésti v ohlášce nejen jméno, stav a bydliště spolupachtýřů, nýbrž i celkovou výměru zemědělské půdy spolupachtýřů, plyne z toho, jakož i vzhledem k předpisu § 3, odstavec třetí, cit zákona, dle něhož spolupachtýře nelze pokládati za osobu jedinou, — že pro zjištění oprávněnosti ohlášeného nároku není, jak rekursní soud neprávem za to má, — rozhodno, zdali spolupachtýři jsou společně s požadovatelem spoluvlastníky nemovitosti, s níž požadované pozemky spolu byly obdělávány neb užívány, nýbrž u každého ze spolupachtýřů ohledně jeho přihlášky rozhoduje výměra jeho vlastní půdy. Jelikož okolnost tato nebyla vůbec zjištěna, a nebylo dále zjištěno, jak dlouho spolupacht pozemků po způsobu shora uvedeném trval, zůstalo řízení neúplným.

Citace:

č. 647. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 502-503.