Čís. 439.

Ujednáno-li při dodací smlouvě, že kupitel jest povinen, by kupní, cenu do určené lhůty předem zapravil, prodatel však ještě před projitím lhůty bez právního důvodu prohlásí, že za umluvených podmínek není ochoten dodati, může kupitel, nabízeje zaplacení kupní ceny, žalovati o dodání.
(Rozh. ze dne 9. března 1920, Rv II 12/20.)
Dle objednacího lístku ze dne 8. dubna 1913 zavázala se žalovaná strana dodati žalující straně dle její volby výbavu prádla dle sazby, k objednacímu listu připojené, za 1500 K, kterýžto peníz jest předem zaplatiti v měsíčních částkách po 10 K počínajíc dnem 1. dubna 1913, tak že poslední částka je splatila dne 1. září 1925. Žalující strana, která byla povinna konati tyto platy složními listy bývalé c. k. poštovní spořitelny na účet žalované firmy u obchodní a živnostenské banky v M. O., při čemž dle dohody stran platy, jinak konané, nebyly uznány, byla též oprávněna zbývající část kupní ceny zapraviti najednou. Dodání výbavy mělo nastati po úplném zaplacení ceny kupní za čtyři měsíce po oznámení míry a monogramů. Žalobkyně, která splatila takovýmto způsobem kupní cenu až na 540 K, obdržela v únoru 1919 oběžník, ve kterém jí žalovaná strana oznamovala, že činí platnost dodací smlouvy závislou na zvýšení cen jednotlivých kusů výbavy, a žádala zároveň, by žalující strana podepsala prohlášení, k oběžníku připojené, v němž dotyčné zrněny byly podrobně uvedeny. Když pak žalující strana odmítla podepsati toto prohlášení a, trvajíc na původní smlouvě a nabízejíc se složiti zbytek kupní ceny, žádala, by jí byla výbava dodána, žalovaná firma jí odvětila, že následkem nařízení min. ze dne 8. května 1917 čís. 5 ř. zák. jest původní smlouva zrušena, že však jest ochotna výbavu dodati, jestli žalobkyně se podrobí změnám, v oběžníku navrženým, jinak že trvá na zrušení smlouv. Žalobu na dodání procesní soud prvé stolice pro tentokráte zamítl. Odvolací soud rozsudek ten potvrdil a uvedl v důvodech po právní stránce: Zažalované plnění není dosud splatným. V tom, že žalující se nabídla při ústním líčení dne 16. září 1919, že zaplatí ihned zbytek 540 K v československých korunách, nelze ještě spatřovati placení, nýbrž pouze jeho nabídku. Nabídka ta nemohla proto míti právních účinků, jež pojí objednací list z roku 1913 k úplnému zaplacení kupní ceny. Ve zmíněném objednacím listě není dodávka učiněna závislou na tom, že objednatel jest ochoten platiti, nýbrž na tom, že skutečně a úplně trhovou cenu zaplatí. Nezaplatila-li však žalující dosud celé kupní ceny, není její nárok na dodání výbavy splatným. Žalující není dotčena ve svých právech tím, že žalovaná nedodává, a nemůže proto domáhati se již nyní s úspěchem ochrany soudů. Nemůže jmenovitě, žádati, by žalovaná firma byla odsouzena k dodání výbavy proti zaplacení zbytku kupní ceny. § 1052 obč. zák., dle něhož jen ten může se domáhati odevzdání, kdo sám buď již splnil nebo jest ochoten splniti, předpokládá, že plnění toho, jenž jest povinen k odevzdání, jest splatným. Žalující nemůže si proto stěžovati, že její žaloba byla zamítnuta proto, že požadovaná dodávka není dosud splatnou. Snažila se sice vylíčiti, že ustanovení svrchu zmíněného objednacího listu mělo na mysli nikoliv plnění předem, nýbrž z ruky do ruky, leč vzhledem k celému znění smlouvy jest tvrzení její neopodstatněným.
Nejvyšší soud zrušil ku dovolání žalující rozsudky obou nižších stolic a odkázal věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl a uvedl po právní stránce v
důvodech:
Nelze souhlasiti s právním názorem odvolací stolice, že nárok žalující strany nebyl v době vydání rozsudku ještě splatným. Jest nepochybno, že při tak zvané předplatné (praenumerační) smlouvě kupní jest pravidlem, že prodatel proto, že kupitel jest povinen napřed zaplatiti kupní cenu, nemůže se s dodávkou octnouti v prodlení, dokud kupitel nezapravil kupní ceny. Ale jinak má se věc, pakliže prodatel již dříve určitě odepřel splniti smlouvu; takovýmto prohlášením octne se prodatel sám v prodlení, což má za následek, že kupitelovy nečinnosti (nesložení ceny) není víc potřebí, by nastalo prodlení u prodatele. Důsledkem toho kupitel, domáhaje se splnění smlouvy, není více povinen, aby napřed kupní cenu zaplatil, nýbrž stačí pouhá jeho nabídka, že jest ochoten ji zaplatiti. Tak tomu jest ve sporu, o nějž zde jde, a poněvadž žalující strana se při ústním jednání výslovně nabídla, že zbytek kupní ceny zaplatiti jest ochotna v československých korunách, nelze tvrditi, že by žalující strana byla se zaplacením kupní ceny v prodlení, právní názor že nárok žalující strany na splnění smlouvy není splatným, není ospravedlněn a proto zamítnutí žaloby pro tentokráte není opodstatněno. Proto také není více třeba zabývati se dalšími úvahami právními v rozsudku v odpor vzatém po této stránce ještě uvedenými.

Citace:

č. 439. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 165-167.