Čís. 799.

Pokud ručí majitel pivovaru za škodu, jež povstala tím, že v láhvi piva byl cizí, zdraví škodlivý předmět.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1920, Rv I 616/20.)
Žalobkyně poručila si v hostinci láhev piva, jež pocházelo z pivovaru žalovaného, vypila jednu sklenku a dolévajíc druhou, zpozorovala v láhvi jakýs předmět, v němž byla zjištěna poloshnilá myš. Požitím piva žalobkyně onemocněla a domáhala se po té na majiteli pivovaru náhrady škody, jež jí vznikla dlouho trvající nemocí. Procesní soud prvé stolice neuznal nárok co do důvodu po právu. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Lze přisvědčiti názoru žalobkyně, že žalovaná firma, pokud se týče její majitel nemohou býti sproštěni veškeré zodpovědnosti proto, že on sám piva ani nevyrábí, ani do obchodu neuvádí a jemu jako vlastníku mnoha panství a závodů není ani fysicky možno, aby všude dohlížel. Neodpovídalo by to zákonu, učiniti zodpovědnými toliko jen zřízence. Vždyť občanský zákon v §§ 1313 a násl. uznává výslovně i zodpovědnost za cizí jednání. Leč z toho nelze dovozovati, že by podnikatel bezpodmínečně ručil za jednání svých zástupců a zřízenců, neboť stanoví obč. zákon v 30. hlavě všeobecnou zásadu, že zavazuje jen provinění k náhradě škody. Na tom nezměnila ničeho 3. dílčí novela. Dlužno rozeznávati, zdali se jedná o ručení ze smluvního závazku (§ 1313 a) obč. zák.) čili z jednání bezprávného, nehledě k takovémuto závazku, tedy o ručení z nedovoleného činu. V onom případě ručí ovšem smluvník bezvýjimečně za splnění dle smlouvy, tedy za veškeré jednání svého zákonného zástupce, jakož i oněch osob, jichž při plnění použil. Jinak v případě škody z nedovoleného činu. Podnikatel ručí jen za podmínek § 1315 obč. zák. tedy jen tehdy, když svěřil práci neschopné osobě anebo vědomě osobě nebezpečné anebo nedbal-li řádného dozoru. Že žalovaný podnik, pokud se týče jeho majitel nenalézal a nenalézá se vůči žalobkyni v žádném smluvním poměru, není sporno a může se tedy jednati jen o ručení z nedovoleného činu třetích osob, jak prvý soud správně vystihl. Náleželo proto žalobkyni, by především dokázala, že skutek, z něhož škoda povstala a žalobní nárok se vyvozuje, v žalovaném podniku se přihodil, že tedy myš v pivovaře se dostala do piva, pak že manipulace s pivem a s láhvemi svěřena byla buď zřízencům neschopným, buď že scházelo na řádném dozoru. Žalobkyně důkazu toho neprovedla. Naopak prvý soud bezvadně zjistil na základě soudního ohledání, že strojové zařízení pivovarské, pokud se týče čištění lahví a stáčení piva jest zcela moderní, jakého se ve velkých pivovarech vůbec používá, že v době, počínající tím okamžikem, kdy prázdné láhve dány jsou za příčinou čištění do nádržky s vodou až do toho okamžiku, kdy láhve pivem naplněné a zazátkované se staví na stoly v místnosti expediční, do láhve myš se absolutně dostati nemohla, dále že jest velice pravdě nepodobným, že by byla myš, kdyby se byla nalézala v láhvi dříve, než s čištěním láhve bylo započato, při čištění, jmenovitě při vytírání kartáčovým strojem a na vystřikačce nebyla vyplavena a že by od dělníků nebyla v láhvi zpozorována, aby totiž při manipulaci třikráte po sobě následující dělníci právě ohledně téže láhve nebyli konali svou povinnost, totiž láhev proti světlu neprohlédli. Z toho však plyne, jak prvý soud správně usoudil i z výpovědí svědků a v základě před soudní komisí provedené zkoušky, že nikterak vyloučeno není, že myš rukou zločinnou mohla býti do láhve vpravena po tom, když láhve s pivem z pivovaru byly odeslány, buď za dopravy, buď na místě distribuce neb v místě konsumu. Neprokázala tedy žalobkyně, že škodlivá událost přihodila se v žalovaném podniku. Tím stala se bezpředmětnou otázka, zdali personálu, v pivovaře k práci přibranému, lze něčeho vytýkati co do způsobilosti anebo, zdali žalovaný podnik co do dozoru nad manipulací zřízenců něčeho opomenul. Když tedy prvý soud přes to zjistil, že personálu v pivovaře pokud se týče čištění lahví a stáčení piva co do způsobilosti nelze ničehož vytýkati a že žalovaný podnik nebo jeho majitel co do dozoru ničehož neopomenul, maje dostatečné a způsobilé zřízence, tož nelze přikládali námitce oprávněnosti, že prvý soud nevzal veškeré závažné okolnosti a průkazy na přetřes a že věc po stránce právní nesprávně posoudil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Jest nesporno, že žalobkyně láhev piva, po jehož požití onemocněla, nekoupila od žalovaného pivovaru, nýbrž z třetí ruky. O smluvním poměru mezi žalobkyní a žalovaným pivovarem nemůže tudíž býti řeči. Žaloba uplatňuje, jak správně mají za to oba nižší soudy, ručení žalovaných z nedovoleného činu a tu musí žalobkyně dokázati jejich zavinění, k čemuž především jest zapotřebí důkazu, že příčina, která měla v zápětí její onemocnění, byla způsobena v žalovaném podniku. Dle zjištění nižších soudů se jí tento důkaz nezdařil a proto byla žaloba právem zamítnuta.

Citace:

č. 799. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 714-716.