Čís. 542.

Okolnost, že strana byla s to, by ve sporu neb opravným prostředkem uplatňovala zmatečnost dle § 529 čís. 2 c. ř. s., nezbavuje ji práva k žalobě o zmatečnost, a nelze proto v okolnosti té spatřovati mlčky učiněné schválení rozepře.
(Rozh. ze dne 8. června 1920, Rv I 321/20.)
V původním sporu, vedeném proti Janu H-ovi, nebyl žalovaný zastoupen zákonným zástupcem, ač byl tehdy ještě nezletilým, nýbrž zastupoval ho domnělý poručník В. Proti rozsudku, jímž bylo žalobě vyhověno, nepodal H. odvolání, ač věděl, že B. nebyl jeho poručníkem. V řízení exekučním složil H., tehdy již zletilý, vyjevovací přísahu; po té veden byl proti němu týmž žalobcem spor odpůrci, v němž podlehl. Žalobou o zmatečnost domáhal se H., by rozsudek v původním sporu byl zrušen. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, vzav sice za prokázáno, že žalobce nebyl v původním sporu zastoupen, uvedl však dále v důvodech: Přes to však není zde důvodu zmatečnosti dle § 259 čís. 2 c. ř. s., ježto důvod ten jest vyloučen, schválil-li nezletilý později vedení sporu. Schválení to může se státi nejen výslovně, nýbrž i mlčky. Jest zjištěno, že žalobce věděl o tom, že B. není jeho poručníkem, již tehdy, když mu byla žaloba v původním sporu doručena, a že poručníci jest jeho matka. Když tedy žalobce, jednadvacetiletý, rozumný muž, nechal ve sporu za sebe jednati jinou osobu než poručníci, když i při dalších soudních jednáních jednal sám a nenamítal nedostatek zákonného zastoupení v původním sporu, lze pokládati právem za to, že ono nepravé zastoupení schválil. Vždyť mohl tuto námitku uplatňovati hned v původním sporu, mohl podati odvolání z rozsudku, mohl to v exekučním řízení oposiční žalobou dle § 35 ex. ř. namítati proti vymáhanému nároku, nemusil se pouštěti do odpůrčího sporu, neučinil však ničeho v tomto směru, čímž dal na jevo, že vedení sporu dodatečně schválil. Odvolací soud uznal dle žaloby. Důvody: Nelze souhlasili s názorem prvého soudce, že vedení sporu lze schváliti i mlčky. Okolnosti, že strana v době vedení sporu věděla, že není zákonným zástupcem zastoupena a přece tento zmatek ve sporu neuplatňovala a odvoláni proti rozsudku nepodala, naopak v jiném sporu mezi týmiž stranami spor sama vedla a usnesení soudu přijala, nečiní žalobu nepřípustnou, poněvadž dle § 529, odstavec třetí c. ř. s. jest žaloba o zmatek, nebyl-li tento v dřívějším sporu neb opravným prostředkem uplatňován, vyloučena jen v případě § 529 čís. 1 c. ř. s. Dle toho nelze v pouhém mlčení strany neb jejího zákonného zástupce spatřovati dodatečného řádného schválení vedení sporu. K tomu je třeba výslovného schválení, čemu již zákonná slova: »řádné schválení« nasvědčují. A poněvadž lhůta k podání zmateční žaloby počítá se dle § 534 odstavec třetí c. ř. s. od toho dne, kdy rozhodnutí doručeno bylo, straně nebo zákonnému zástupci, jest v tomto případě také žaloba podána v čas, ježto rozsudek, o jehož zmatečnost se jedná, ani Janu H-ovi, ani jeho zástupci doručen nebyl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
K názoru odvolacího soudu, vedle něhož dodatečným řádným schválením vedení rozepře v § 529 čís. 2 c. ř. s. míní se pouze schválení výslovné, v této všeobecnosti nelze arciť přistoupiti. K tomu, by dodatečné schválení bylo řádným, stačí, že projeveno bylo osobou k tomu oprávněnou a způsobilou. Projev sám může jako kterýkoli projev vůle, v právu závažně, stati se nejen výslovně, nýbrž i mlčky takovým počinem, jenž, uváží-li se vše, nezastavuje rozumné příčiny k pochybnostem o tom, co vůlí bylo (§ 863 obč. zák.). Nicméně nelze přiznati dovolání oprávněnosti. Řádné schválení sporu o otcovství shledává dovolatel v tom, že nynější žalobce, zvěděv za onoho sporu o tom, že poručníci jeho jest jeho matka, ani ve sporu toho neuplatňoval ani z rozsudku se neodvolal, dále pak v tom, že trpně se choval vůči úkonům exekučním a posléze v tom, že zmatečnosti exekučního titulu neuplatňoval ani oproti žalobě odpůrci. V tomto trpném chování se nynějšího žalobce nelze však shledati schválení předchozího vadně provedeného sporu o otcovství a placení výživného. Okolnost, že strana byla s to, by ve sporu neb opravným prostředkem uplatňovala zmatečnost dle § 529 čís. 2 c. ř. s., ale tak neučinila, nezbavuje ji dle § 529, poslední odstavec c. ř. s. a contrario práva k žalobě o zmatečnost a nelze proto v okolnosti té spatřovati mlčky učiněné schválení vedení rozepře. Co pak týče se trpného chování se nynějšího žalobce oproti exekuci a neuplatňování zmatečnosti ve sporu odpůrčím, dlužno uvážiti jednak, že nynější žalobce jest osobou práv neznalou, takže již proto velice pochybným byl by úsudek, že chtěl takto schváliti předchozí spor o otcovství a placení výživného, jednak, že zmatečnost rozsudku nebyl s to uplatňovati ani rekursem proti povolení exekuce, ani žalobami dle §§ 35 a 36 ex. ř. a uplatňování zmatečnosti námitkou ve sporu odpůrčím nebylo procesuálně přípustno, poněvadž zvrácení právoplatného rozsudku z důvodů § 529 c. ř. s. stát se může právě jen žalobou dle tohoto §u a v řízení, jež pro tuto žalobu jest předepsáno, což plyne z toho, že úspěšnou žalobou pro zmatečnost zničí se zmatečné rozhodnutí s účinností pro všechny případy, kdežto rozebrání otázky zmatečnosti k příslušné obraně v jiném sporu mohl by se státi jen v důvodech, tyto však nejsou účastny právní moci a bylo by následkem toho pro tutéž námitku místo v každém sporu, v němž zmatečné rozhodnutí přicházelo by v úvahu.

Citace:

č. 542. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 353-355.