Čís. 364.

Byl-li návrh na zápis společnosti s r. o. do rejstříku k odporu ministerstva vnitra právoplatně zamítnut, nejvyšší správní soud však po té zrušil rozhodnutí ministerstva, jest obnovenou žádost společnosti považovati za žádost novou a třeba si vyžádati opětně vyjádření ministerstva.
(Rozh. ze dne 13. ledna 1920, R I 501/19.)
Proti původní opovědi společnosti s r. о. k zápisu do rejstříku vzneslo ministerstvo vnitra dne 17. ledna 1919 odpor, následkem čehož byla opověď právoplatným usnesením rejstříkového soudu ze dne 26. března 1919 zamítnuta. Odpor ministerstva byl usnesením nejvyššího správního soudu ze dne 22. září 1919 zrušen. Na to společnost obnovila u rejstříkového soudu opověď. Rejstříkový soud zaslal opis smlouvy opět ministerstvu vnitra se žádostí za sdělení, nevznáší-li odpor proti zápisu společnosti do obchodního rejstříku. Stížnosti společnosti do tohoto postupu rekursní soud nevyhověl. Důvody: Stěžovatelka přehlíží, že její původní žádost o zápis firmy, proti které byl ministerstvem vnitra podán odpor, byla pravoplatným usnesením rejstříkového soudu ze dne 26. března 1919 zamítnuta ą že týž soud byl dle min. nařízení ze dne 3. září 1918, čís. 323 ř. zák. povinen novou opověd téže firmy k zápisu oznámiti ministerstvu vnitra. Rekursní soud nesdílí náhledu stěžovatelky, že ministerstvo vnitra jest praekludováno, že, i kdyby nyní podalo nový odpor, nemůže tento nikterak již býti včasným, neboť nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutím ze dne 22. září 1919 odpor ministerstva vnitra dle § 6 zákona ze dne 22. října 1875, čís. 36 ex 1876 ř. z. pro nedostatek odůvodnění, a tu jest ministerstvo vnitra dle § 6 téhož zákona povinno, vydati usnesení nové. Tím je vyloučena praekluse a zachována lhůta v čas použitá.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolací stížnosti.
Důvody:
Návrh jednatelův, by společnost jimi ohlášená byla zapsána do obchodního rejstříku, byl právoplatně zamítnut, poněvadž ministerstvo vnitra podalo proti zápisu společnosti včas odpor. Tím byl návrh shora zmíněný dle skutkového stavu, jenž tehda tu byl, definitivně vyřízen a nemohlo na právním stavu, takto nastalém, ničeho býti změněno tím, že nejvyšší správní soud později rozhodnutí ministerstva vnitra zrušil pro nedostatek odůvodnění. Po zrušení rozhodnutí nejvyšším správním soudem obnovili stěžovatelé žádost za zápis společnosti do obchodního rejstříku, podali tedy žádost novou, již bylo s právního hlediska jako novou žádost posuzovati. Právem tedy vyžádal si obchodní soud sdělení o tom, nepodá-li ministerstvo vnitra proti zápisu společnosti odpor. Není tu tedy předpokladů § 16 zákona ze dne 9. srpna1 1854, čís. 208 ř. z. a bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 364. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 34-35.