Authors:
= Váž. civ., 2 (1920)
PDF

Čís. 831.


Přihláška toho, kdo sice v posledním pořízení byl nazván dědicem, dle obsahu posledního pořízení jest však v pravdě odkazovníkem, není dědickou přihláškou, a nemá ohledně ní místa řízení dle § 125 nesp. říz.
(Rozh. ze dne 28. prosince 1920, R I 1157/20.)
Zůstavitel ustanovil v posledním pořízení, aby manželka jeho převzala jako kupitelka jeho dům v jisté ceně, z níž měla pak vyplatit každému ze tří dětí jednu čtvrtinu a poslední čtvrtinu měla si ponechati jako spoludědička. K pozůstalosti přihlásila se pozůstalá vdova z posledního pořízení a pozůstalé děti ze zákona. Pozůstalostní soud poukázal k návrhu vdovy děti dle § 125 nesp. říz. na pořad práva. Rekursní soud usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud napadené usnesení změnil v ten způsob, že návrh pozůstalé vdovy zamítl, usnesení prvého soudu zrušil a přikázal mu, by pokračoval v projednání pozůstalosti bez ohledu na domnělý rozpor mezi dědickými přihláškami.
Důvody:
Z obsahu posledního pořízení zůstavitelova vysvítá zřejmě, že pozůstalá vdova není v něm ustanovena dědičkou ve smyslu § 532 obč. zák., nýbrž jen odkazovnicí ve smyslu § 535 obč. zák., poněvadž podle prvého odstavce posledního pořízení nemá jí připadnouti ani celá pozůstalost, ani určitá poměrná část celé pozůstalosti, nýbrž jen určitá hmotná věc, totiž dům č. p. 132 s povinností, vyslovenou v témž odstavci v příčině ceny domu tohoto. Okolnost, že pozůstalá vdova nazvána tam jest spoludědičkou, nerozhoduje, neboť pojmenování toto, jest vzhledem na ustanovení §§ 532 a 535 obč. zák. nesprávné. Za přihlášené dědice lze tedy pokládati jen pozůstalé děti, nikoli též pozůstalou vdovu. Poněvadž však ve smyslu §§ 125 a 126 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. může býti řízení zahájeno a rozhodnuto jen tenkráte, když jest rozpor mezi přihláškami dědicův, a takového rozporu zde není, souhlasná usnesení soudů nižších, pozůstalými dětmi v odpor vzatá, jsou zřejmě nezákonná.
Citace:
č. 831. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 763-764.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).