Čís. 792.

Zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.
V řízení o požadovacím nároku nelze účastníky dle § 2 čís. 7 nesp. říz. odkázati na pořad práva.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1920, R I 1034/20.)
V řízení o požadovacím nároku drobného pachtýře zamítl soud prvé stolice jeho nárok, by mu byl požadovaný pozemek postoupen do vlastnictví, ježto požadovatel sám doznal, že pozemek neměl v pachtu sám, nýbrž jeho manželka. Rekursní soud vyhověl stížnosti pachtýře potud, že ho poukázal na pořad práva ohledně otázky, zda měl v pachtu pozemek sám či jeho manželka. Důvody: Stěžovatel, ač v řízení před prvým soudem doznal, že od 1. dubna 1902 má pozemek, o nějž jde, v pachtu jeho manželka, tvrdí ve stížnosti, že pozemek má v pachtu on s manželkou společně. Nařízené doplnění řízení neposkytlo dostatek podkladu, aby v řízení nesporném mohla býti rozřešena otázka, koho považovati sluší za pachtýře. Poněvadž od zodpovědění této otázky závisí rozhodnutí o přihlášeném nároku, a to bez formálního řízení důkazního provésti nelze, bylo nutno dle § 2 čís. 7 nesp. říz. stěžovatele odkázati, aby cestou práva rozřešení to přivodil.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu vlastníka napadené usnesení zrušil a nařídil soudu rekursnímu, by o rekursu požadovatele rozhodl ve věci samé.
Důvody:
Rekursní soud neprávem odkázal skutkovou otázku, zda požadovatel má požadovaný pozemek od podzimu roku 1902 v pachtu, dle § 2 čís. 7 nesp. říz. na pořad práva, místo aby spornou skutečnost sám zjistil. Neboť dle § 17 odstavec třetí požad. zák. jde soud před se podle zásad řízení nesporného jen, pokud zákon sám nic jiného nestanoví. Tím jest § 2 čís. 7 nesp. říz. pro tu pro tuto otázku vyloučen. Zákon totiž upravuje řízení o požadovacích nárocích sám a jen mezery vyplnil odkazem na zásady nesporného řízení, t. j. patentu o nesporném řízení, jestiť již řízení, které sám upravuje, podle podstaty a povahy své nesporným, záležejíc v úředním šetření. K naší otázce pak nařizuje § 17 odstavec prvý výslovně, že soud, vyšetře rozhodné okolnosti, rozhodne o nároku požadovatelovu. Tím jest všecko odkazování na pořad práva k vůli důkazu rozhodných skutkových okolností zřetelně vyloučeno a soudu uloženo, aby je sám šetřením zjistil, což se také v posavadní praxi venkoncem dělo a děje. Že každé pomyšlení na pořad práva jest tu zákonu cizí, dokazují nejen podrobné předpisy, jak si soud při zjišťování věci počínati má, nýbrž i účel a intence této pozemkové reformy, jíž se má drobnému nemajetnému lidu venkovskému dostati půdy, a která, nemá-li se se svým účelem z části minouti, musí provedena býti řízením rychlým a zejména nenákladným.

Citace:

č. 792. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 703-704.