Čís. 553.

Zákon o požadovacím právu drobných pachtýřů (ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.).
Ohlášením požadovacího práva pachtovního nenahražuje se ohlášení požadovacího práva vlastnického.
(Rozh. ze dne 22. června 1920, R I 403/20.)
Požadovací nárok pachtýřův, by mu byl pozemek přiznán do vlastnictví, byl zamítnut soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Stěžovatel, který požadovací vlastnické právo ohlásil na soudě teprve dne 4. února 1920, při svém výslechu dne 29. dubna 1920 na soudě doznal, že do tohoto dne 29. dubna 1920 u vlastníka pozemku, pokud se týče u jeho hospodářské správy neučinil oznámení ohledně postoupení vlastnictví k spachtovanému pozemku, a proto dle §§ 12 a 14 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. pozbyl vlastnického práva požadovacího. Okolnost, že u hospodářské správy vlastníka pozemku ohlásil před dobou 14. září 1919 nárok pachtovní, žádaje, aby mu pozemek byl dále v pachtu ponechán, jest lhostejná, jelikož vzhledem k tomu, že v § 1 citovaného zákona jest rozlišováno mezi požadovacím právem vlastnickým, tento nárok, byl-li ohlášen, nemůže nahraditi nároku onoho (srovnej též § 29 cit. zákona).

Citace:

č. 553. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 377-377.