Čís. 412.

Přípustnou jest změna dědické přihlášky co do povolacího důvodu.
Nenabylo-li odevzdání pozůstalosti dle zákonné dědické posloupnosti ještě právní moci, nutno ku dodatečné dědické přihlášce ze závěti v projednání pozůstalosti pokračovati a odevzdací listinu zrušiti.
(Rozh. ze dne 17. února 1920, R I 54/20).
V pozůstalosti po Janu P-ovi bylo vydáno usnesení, jímž byla přiřčena pozůstalost dědicům ze zákona se přihlásivším a to zůstavitelově manželce ¼ a oběma dětem jeho, Alfrédovi a Martě, po 3/8 pozůstalosti. Na základě tohoto usnesení vydána byla odevzdací listina. Marta P-ová podala proti odevzdací listině rozklad, tvrdíc, že jest tu otcova závěť, jež prý se ztratila a jež povolávala ji a jejího bratra každého ku polovici zbytku pozůstalosti, jenž zbyl po vyplacení odkazů a zároveň se přihlásila ku pozůstalosti bezpodmínečně na základě posledního pořízení. — Pozůstalostní soud zrušil odevzdací listinu, přijal přihlášku Marty P-ové a poukázal ji na pořad práva ve smyslu § 126 nesp. pat.. — Rekursní soud změnil usnesení pozůstalostního soudu potud, že obnovil odevzdací listinu a nepřijal dědickou přihlášku Marty P-ové z posledního pořízení. Důvody: Teprve ve sporu, jenž se rozvine na základě žaloby Marty P-ové, bude zjištěno, zda jest tu poslední vůle, čili nic. Do té doby však není důvodu, proč by projednání pozůstalosti, s nímž i Marta P-ová souhlasila a o němž byla již vydána odevzdací listina, mělo býti zrušováno. Nebude-li ve sporu prokázáno, že jest tu závěť, dlužno usnesení pozůstalostního soudu jakož i odevzdací listinu ponechati v platnosti. Teprve potom bylo by je lze zrušiti, kdyby se prokázalo, že poslední pořízení tu bylo. Dědickou přihlášku Marty P-ové bylo odmítnouti, poněvadž dle jejího tvrzení jest poslední pořízení pouhým dovětkem (§ 553 obč. zák.).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dle obsahu poslední vůle Jana P-а, jak jej tvrdí Marta P-ová, ustanovil zůstavitel kromě různých legátů, že všechny ostatní věci připadnouti mají stejným dílem oběma dětem jeho. Dle toho by Marta P-ová byla povolána za dědičku k polovici pozůstalosti, odkazy nevyčerpané, a nová její přihláška dědická odpovídala by tedy tvrzenému ustanovení poslední vůle. Poněvadž pak dle § 122 nesp. pat. každá v předepsané formě podaná přihláška dědická musí býti k soudu přijata a důkaz titulu dědického může býti dodatečně podán, odpovídá odstavec druhý usnesení prvého soudu přijímající přihlášku Marty P-ové ze závěti na soud. zákonu a byl proto obnoven. Marta P-ová přihlásila se původně k pozůstalosti ze zákona a byla s ní a ostatními dědici pozůstalost dle zákona projednána. Teprve po projednání pozůstalosti a po vydání odevzdací listiny podala proti usnesení schvalujícímu projednání pozůstalosti a proti vydání odevzdací listiny rozklad a přihlásila se k pozůstalosti z poslední vůle, udavši při svém výslechu podrobný její obsah. Byvši na pořad práva odkázána, vykázala se, že podala proti ostatním dědicům žalobu, kterou se domáhá předložení poslední vůle. Jest otázka, jaký význam má tato dodatečná přihláška Marty P-ové. Dle § 806 obč. zák. jest přihláška dědická, byvši podána, neodvolatelnou a potud nezměnitelnou, že bezvýminečné přihlášky nelze přeměniti ve výminečnou, tedy jiná změna jest přípustnou. Zejména v tomto případě, vzhledem k ustanovení § 808 obč. zák. dlužno změnu v přihlášce dědické Marty P-ové připustiti. Marta P-ová totiž změňuje pouze titul práva dědického, přihlásivši se nejprve ze zákona, později pak z testamentu, čímž zjevně svou původní přihlášku v tomto ohledu změnila. Dále dlužno uvážiti: § 180 nesp. pat. ustanovuje, že, objeví-li se po nastalém odevzdání dědictví poslední vůle, nemá se pozůstalost znova projednávati, nýbrž že osobám, které by z této poslední vůle práv nabýti mohly, jest volno, sporem se jich domáhati. Toto ustanovení má zajisté na mysli právoplatné odevzdání pozůstalosti, takže, není li pozůstalost, jako v tomto případě dosud právoplatně odevzdána, sluší z toho a contrario souditi, že jest s dalším řízením pozůstalostním sečkati ve smyslu § 127 nesp. ř. tak dlouho, až bude spor mezi dědici o existenci a platnosti poslední vůle vyřízen, a podle výsledku sporu buď v dosavadním řízení pokračovati neb pozůstalost znova projednati. Poněvadž tu jde o poslední vůli ztracenou, která své účinnosti dle § 722 obč. zák. nepozbývá, a na kterou Marta P-ová již při projednání pozůstalosti se odvolávala, musí jí býti, dokud pozůstalost právoplatně odevzdána není, dána příležitost, by existenci a obsah její prokázala a pak projednání pozůstalosti a rozděleni dědictví dle obsahu poslední vůle se domáhala. Bylo proto správně k jejímu včas podanému rozkladu po výslechu všech dědiců usnesení ze dne 28. srpna 1919 a odevzdací listina zrušeny a Marta P-ová na pořad práva odkázána a určeno, že po uplynutí lhůty k podání žaloby v projednání pozůstalosti bude pokračováno. Dosavadní řízení tím zrušeno není, neboť usnesením prvého soudu, nyní obnoveným, zrušeny jsou jen usnesení ze dne 25. srpna 1919, jímž pozůstalost dědicům ze zákona přihlášeným dle poměru tam uvedeného byla přikázána, a odevzdací listina. Věcí Marty P-ové bude, by existenci, obsah a platnost poslední vůle sporem prokázala, a bude pak ovšem také výsledek sporu pro další řízení pozůstalostní směrodatným, zejména v tom směru, mají-li býti citované zrušené usnesení a odevzdací listina znovu vydány.

Citace:

č. 412. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 123-125.