Čís. 816.

Pachtýř, byť uplatňoval požadovací nárok na pozemek, nemůže pro pozemek ten žádati za zřízení nezbytné cesty.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1920, R I 1030/20.)
Žádost pachtýřů, by ve prospěch zpachtovaného pozemku byla zřízena cesta z nouze, byla soudy všech tří stolic zamítnuta, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Podle jasného znění § 1 zákona ze dne 7. července 1896 čís. 140 ř. z. o zřizování cest nezbytných, i podle §§ 2, 4, 5 a 7 tohoto zákona může zřízení cesty nezbytné domáhati se toliko vlastník pozemků na prospěch těchto pozemků, navrhovatelé však žádají zřízení cesty nezbytné pro pozemky, jež nejsou jejich vlastnictvím, nýbrž nacházejí se v jejich pachtovním užívání. Stěžovatelé snaží se v dovolacím rekursu dokázati, že jsou vlastníky pozemků, ale nedbají při tom zákonných předpisův o nabývání vlastnictví. Ze správného a vývody, dovolacího rekursu nevyvráceného odůvodnění souhlasných usnesení soudů nižších plyne, že navrhovatelé domáhají se výkupu pozemků, jež mají v pachtu, ale že dotyčné soudní řízení dosud není skončeno, takže vlastnictví pozemků dosud nenabyli. Zdali, jak v dovolacím rekursu je tvrzeno, dosavadní vlastník pozemků nevzdělává jich dále, ani se dále nestará o pacht, jest nedůležito, neboť neplyne z toho, že vlastnictví jeho přešlo na stěžovatele; zejména nejsou tím dány podmínky vydržení podle §§ 1451 a 1452 obč. zák., ani okupace věcí pána nemajících a stěžovatelé ani neuplatňují těchto nabývacích způsobů vlastnictví. Z účelu zákona čís. 140 ř. z. o nezbytných cestách nelze vyvozovati, že zákon tento platí také pro pachtýře, neboť zřízení cesty nezbytné lze podle § 1 žádati pro pozemek a nikoli pro jeho uživatele, cesta nezbytná pak záleží podle § 3 ve služebnosti pozemkové, nikoli v osobní služebnosti. Pachtéř nemá věcného práva k pozemku, nýbrž jemu přísluší jen osobní právo vůči majiteli pozemku, jehož vlastnické právo jest právem věcným i absolutním, působícím proti každé jiné osobě. Mezi právem vlastnickým a právem pachtovním k pozemku jest tudíž podstatný rozdíl, který nedovoluje, aby pachtéř užíti mohl práva, vyhrazeného zákonem pouze majiteli pozemku.

Citace:

č. 816. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 744-745.