Čís. 375.

Nárok eráru na náhradu škody, jež mu byla způsobena podloudným obchodem s bankovkami, opatřenými padělanými kolky, jest povahy soukromoprávní a neplatí o něm dvorský dekret ze dne 18. září 1786, čís. 577 písm. c) sb. z. s.
Výpočet čl. 3, odstavec prvý, uvozovacího zákona k exekučnímu řádu jest výlučným.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1920, R I 31/20.)
Proti filiálce vídeňské banky, jež byla v podezření, že poškodila erár podloudným obchodem tisícikorunovými bankovkami, opatřenými padělanými kolky, domáhala se finanční prokuratura jménem eráru zajištovací exekuce, opírajíc se o ustanovení dvorských dekretů ze dne 18. září 1786, čís. 577 písm. c) sb. z. s. a ze dne 24. října 1806, čís. 789 sb. z. s. Soud prvé stolice zajištovací exekuci nepovolil, v podstatě proto, že se ustanovení citovaných dekretů nehodí na případ, o nějž tu jde. Ku stížnosti finanční prokuratury povolil rekursní soud zajištovací exekuci. Důvody: Ze čl. 3 uvozovacího zákona k exekučnímu řádu není nikterak zjevno, že by působnost dosud platných zákonných předpisů o přednostních právech a o zajištění a vymáhání pohledávek eráru měla být nějak súžena neb obmezena. Strana povinná jest v podezření, že poškodila erár podloudným obchodem s tisícikorunovými bankovkami opatřenými padělanými kolky, jakých bylo zjištěno ve filiálce bankovního úřadu ministerstva financí v Ch. za 21 000 000 K a česká finanční prokuratura byla tímto bankovním úřadem, místem zajisté povolaným, pouká- zána by ku zajištění škody té v obnosu 20 000 000 K proti straně povinné učinila opatření zjišťovací. Tím jsou splněny předpoklady dvorského dekretu ze dne 18. září 1786, čís. 577 sb. z. s. Není pochyby, že tu jde o pohledávku státní pokladny, o které přikázáno jest rozhodovati úřadům správním, tuto zejména bankovnímu úřadu ministerstva financí (§ 10 vládního nařízení ze dne 12. května 1919, čís. 246, vydaného na základě zmocňovacího zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 sb. z. a n.), jenž spravuje oběh okolkovaných bankovek a podává o výši oběhu jejich předepsané výkazy, smí bankovky s padělanými kolky majiteli odebrati a jest tudíž povolán žádati zajištění nároku státu, který vzešel z porušení jeho výsostného práva. Bylo proto návrhu finanční prokuratury podanému v zákonném zastoupení eráru na žádost bankovního úřadu ministerstva financí vyhověti, neboť zjevno jest z povahy a stavu věci, že bez povolení navrženého zajištění bylo by pozdější dobytí příslušné peněžité náhrady zmařeno neb značně stíženo a tak byl by zájem státní povážlivě ohrožen (§§ 370 a 374 exekučního řádu).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvé stolice.
Důvody:
O tom, že dvorský dekret ze dne 24. října 1806, čís. 789 sb. z. s. týče se jen zajištění erariálních pohledávek povahy veřejnoprávní, nemůže, hledíc k jeho doslovu, býti zajisté nejmenší pochybnosti. Zdali totéž platíi o dvorském dekretu ze dne 18. září 1786, čís. 577, písm. c) sb. z. s. bylo při všeobecném znění jeho dříve ovšem pochybno. Tato pochybnost odstraněna však výpočtem čl. 3, odstavec prvý, uvoz. zák. k ex. ř. Dle tohoto ustanovení zůstaly v platnosti posavadní zákonné předpisy o přednostních právech a o zajištění a vymáhání daní a jiných dávek k účelům veřejným, pak jinakých dlužností, co do vymáhání zákonem daním na roveň postavených, jakož i takových pohledávek. státní pokladny, o nichž rozhodovati a jež likvidovati přikázáno jest úřadům správním, dále posavadní předpisy o zajištění důchodkových trestů, o zajištění· pohledávek z nájemních smluv o veřejných důchodech a o vymáhání takovýchto pohledávek. Tento výpočet jest výlučným a nedopouští rozšiřovacího výkladu, ježto ustanovení čl. 3, odst. 1 jest výjimkou z pravidla čl. 1., odstavec 2 uvoz. zák. k ex. ř. Z řečeného výpočtu vyplývá, že, až na pohledávky z nájemních smluv o veřejných důchodech, jichž soukromoprávní ráz mohl by po případě býti theoreticky pochybným, zachovány v platnosti posavadní předpisy o zajištění erariálních pohledávek jen potud v platnosti, pokud pohledávky ty mají ráz veřejnoprávní a že jen s tímto obmezením platí na dále dvorský dekret ze dne 18. září 1786, čís. 577 písm. c) sb. z. s. Poněvadž pak návrh eráru opírá se výlučně o ustanovení řečených dvorských dekretů, bylo by lze navrženou zajišťovací exekuci povoliti jen tehda, kdyby tvrzený nárok eráru byl nárokem veřejnoprávním, o jehož jsoucnosti a rozsahu rozhodovati náleželo by úřadům správním. Tomu však není tak. Dle obsahu exekučního návrhu jde patrně o pohledávky eráru na náhradu škody způsobené tím, že odbočka bankovního úřadu v Ch. přijala 1000 K bankovky, okolkovaně padělaným kolkem. Dlužník jest prý v podezření a ve vyšetřování pro podloudný obchod s těmito bankovkami. Jde tedy o pohledávku na náhradu škody. Tato pohledávka jest však pohledávkou soukromoprávní. Jejím důvodem jest bezprávný čin (čin trestný), za jehož majetkoprávní následky ručí škůdce eráru jako příjemce bankovek bez ohledu na výsostný poměr navrhovatele k odpůrci. Vždyť týž náhradní nárok příslušel by i soukromému příjemci bankovky. Jest ovšem pravda, že trestným činem již o sobě vsaženo bylo ve výsostné právo státu. Z toho však náhradní nárok se nevyvozuje, nýbrž z té další skutečnosti, že padělaným kolkem opatřené bankovky byly bankovním úřadem přijaty.

Citace:

č. 375. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 53-55.