Čís. 468.Stavební cena pozemku nepřestává býti jeho obecnou cenou tím, že o sobě nehodí se na stavbu, nýbrž jest takto upotřebitelným pouze pro majitele sousedního pozemku.Zachovati smlouvu dle § 934 obč. zák. v platnosti lze jen bezpodmínečnou nabídkou toho, čeho nedostává se na cenu obecnou.(Rozh. ze dne 30. března 1920, Rv I 116/20.)Žalobkyně prodala žalovanému za 3000 K pozemek, ležící v obvodu města těsně u dráhy. Žalovaný měl před tím po řadu let pozemek ten najat za 150 K ročně a používal jej za skládku nářadí. Žalující domáhá se zrušení smlouvy pro zkrácení nad polovici obecné ceny. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl v podstatě z těchto důvodů: Bylo zjištěno, že pozemek, o nějž jde, přiléhá k tělesu dráhy, takže část jeho leží v prvém, část v druhém požárním pásmu a že pouze asi 60 m2 by mohlo býti zastavěno. Posudkem znaleckým a srovnáním s cenami okolních pozemků v době prodeje byla zjištěna obecní cena pozemku na 7075 K. Lhostejno, že toho času užíván byl pozemek jako skládka, kdyžtě mohlo jej býti použito jako stavebního místa, byť i, při nepatrné jeho výměře, pouze majitelem sousedního pozemku. Nelze však vzíti za základ obecné ceny kapitalisovanou výši nájemného, třebas byl pozemek pronajat po delší dobu. Žalovaný nemůže se domáhati, by smlouva byla zachována v platnosti tím, že doplatí, čeho se nedostává na cenu obecnou, ježto se k tomu nabídl pod podmínkou, že dráha nebude stavbě brániti, ač jest zjištěno, že stavební zákaz se na pozemek vztahuje. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvé stolice. Důvody; Dle §§ 15 a 17 odhadního řádu ze dne 25. července 1897, čís. 175 ř. zák, zjistí se hodnota pozemku tím, že se vyšetří prodejní cena dle jednotek plošné míry, při čemž dlužno vzíti zřetel k tomu, jaké jsou obvyklé prodejní ceny nemovitostí téhož druhu v téže krajině. O tom, zda parcela, ležící v obvodu města, jest parcelou pozemkovou či stavební, rozhoduje polohopisný plán. Znalec uznal na základě polohopisného plánu část pozemku za parcelu stavební, vzav zřetel též ku stavebnímu zákazu dráhy z důvodu požární policie. Dekret dvorské kanceláře ze dne 28. prosince 1843, čís. 40114 zakazuje s hlediska požární policie stavbu domů v bezprostřední blízkosti dráhy, nebyla-li zachována bezpečnostní opatření, jež správa dráhy požadovala. Nezakazujú tudíž stavbu bezpodmínečně. Dle § 934 obč. zák. mohl žalovaný kupitel, chtěl-li smlouvu zachovati v platnosti, prohlásiti, že doplatí, čeho se nedostává na obecnou cenu. Leč za líčení prohlásil, že jest k tomu ochoten, раk-li skutečně nastalo zkrácení přes polovinu ceny obecné a раk-li není pozemek ztížen zákazem stavebním. Žalovaný byl právně zastoupen při stání, při němž podal znalec posudek, neprohlásil však, že pokládá podmínky za splněny. Soud prvé stolice nemohl pak vzhledem ku shora zmíněnému dvorskému dekretu zjistiti, že pozemek není ztížen zákazem stavby, ježto dvorský dekret obmezuje právo zastavěti pozemek.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel v tom, že i odvolací soud uznal znalcem vyšetřenou cenu sporného pozemku za cenu obecnou, ačkoliv část pozemku toho nedá se každým, upotřebiti jako stavební místo, nýbrž může se zastaviti jen majitelem sousední stavební parcely, jsouc sama pro sebe na zastavení příliš malá. Než tím, že sporná parcela nedá se samostatně pro sebe zastaviti, nepřestává míti pro každého povahu pozemku stavebního a proto, když ji, pokud se týče část její, jako takovou znalec ocenil, jest cena tato cenou obecnou, jelikož tuto cenu má všeobecně s ohledem na místní poměry bez ohledu na zvláštní poměry neb zálibu toho, kdo ji právě drží neb užívá neb komu cena její nahražena býti má (§ 305 obč. zák.). Není tu proto nesprávného právního posouzení, jestliže odvolací soud prvním soudem vyšetřenou obecnou cenu sporného pozemku za takovou uznal. Také nesprávně domnívá se dovolatel, že odvolací soud omylně posoudil věc po stránce právní, když schválil postup prvního soudu, dle něhož na podmínečné prohlášení dovolatelovo, že schodek mezi obecnou cenou pozemku a smluvenou cenou trhovou jest ochoten hraditi, by tím platnost smlouvy kupní zachována byla, nevzal zřetele. Vedle ustanovení § 934 obč. zák. může při oboustranně závazných smoluvách, domáhá-li se jeden smluvník zrušení smlouvy pro zkrácení nad polovici ceny, druhý zachovati smlouvu v platnosti tím, že prohlásí ochotu doplniti cenu smluvenou na cenu obecnou. Má-li tedy míti prohlášení takové účinek právní, musí se státi bezvýminečně. Neboť prohlášení to musí obsahovati nejen uznání skutečnosti, že smluvená cena nedosahuje ani polovice ceny obecné, nýbrž i uznání práva druhé strany, domáhati se zrušení smlouvy z důvodu zkrácení. Činí-li tedy smluvník prohlášení, že ochoten je doplniti cenu smluvenou na cenu obecnou, závislým od podmínek, neuznává buď skutečnosti, nárok druhé strany zakládající, nebo tvrdí okolnosti, oprávnění její vylučující. Není tu tedy podrobení se, jak je zákon v § 934 obč. zák. předpokládá, a soud musí rozhodnouti o tom zachová-li se smlouva v platnosti, poněvadž tu podmínek §§ 934 a 935 obč. zák. není, či zrušuje-li se z důvodu § 934 obč. zák. Jedna alternativa vylučuje druhou. Na obě nikterak uznati nelze. Správně proto uznal odvolací soud, že dovolatel měl příležitost, uznati nárok druhé strany, a nabídkou předpisu § 934 obč. zák. odpovídající smlouvu zachovati v platnosti. Neučiniv tak, nýbrž popřev, že by vyšetřená cena byla cenou obecnou, zvláště když zastavení plochy překáží zákaz, odporoval tím uplatňovanému nároku žalobkyně, takže na plané jeho nabídnutí, nemající povahu podrobení se, nebylo lze vzíti zřetele. Není tu tedy ani v tomto směru mylného posouzení právního.