Čís. 410.

Lhůta k žalobě pro vadu dobytčete (§ 933 obč. zák.) počíná nikoliv odevzdáním, nýbrž dodáním, to jest dnem, kdy kupitel dobytče skutečně převzal a nabyl takto možnosti, by o jeho vlastnostech se přesvědčil.
(Rozh. ze dne 10. února 1920, Rv I 55/20.)
Žalobce koupil dne 15. června 1919 od žalovaného v jeho bydlišti koně. Před uzavřením kupu byla předsevzata s koněm před žalobcem zkušební jízda. Dne 22. června 1919 došel kůň do bydliště žalobcova. Když pak kůň koncem července 1919 zdechl, podal kupitel dne 2. srpna 1919 na žalovaného žalobu ze správy. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl, nepřistoupiv zejména na námitku žalovaného, že žaloba nebyla podána ve lhůtě § 933 obč. zák. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvé stolice, a uvedl v důvodech mimo jiné toto: Lhůtu k žalobě ze správy jest dle § 125 III. dílčí novely k obč. zák. počítati nikoliv ode dne odevzdání, nýbrž ode dne dodání zvířete kupiteli. Jest tudíž lhostejno, kdy právnicky přešlo na kupitele vlastnictví, rozhodnou jest doba, kdy kupitel dobytče skutečně dostal, to jest doba, kdy dobytče skutečně přešlo z moci prodatelovy do moci kupitelovy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce opírá svůj nárok o ustanovení § 933 obč. zák. (ve znění III. nov.). Měl-li soud rozhodnouti, kdy lhůta k podání žaloby počala, bylo lhostejno, zda odevzdání stalo se v tu či v onu doby, neboť jedině rozhodnou byla doba dodání (Ablieferung) koně a ta nesporně spadá v dobu, zákonem pro žalobu vyhrazenou. Argumentace dovolání, jakoby slovo »dodání« (Ablieferung) mělo týž význam se slovem »odevzdání« (Uebergabe) jest pochybena, ježto zákonodárce podle materialií volil výraz »dodání« (Ablieferung) místo slova »odevzdání« (Uebergabe) u jasně vysloveném úmyslu, by běh lhůty počal tím okamžikem, kdy kupitel věc skutečně přijal a možnosti nabyl, by ji po stránce jejích vlastností vyzkoušel. Nepřihlížel-li tedy soud odvolací k tomu, kdy podle tvrzení žalovaného kůň odevzdán byl a založil-li právní posouzení věci na jedině rozhodující okolnosti, kdy podle souhlasného tvrzení stran kůň žalobci zaslán a dodán byl, není rozsudek ani formálně ani co do právního posouzení věci vadným.

Citace:

č. 410. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 122-122.