Čís. 621.

Zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.
Požadovací nárok ku kostelnímu pozemku lze s účinkem ohlásiti buď u obročníka neb u patrona neb u farní osady, bez ohledu na to, kdo jest skutečným správcem pozemku.
(Rozh. ze dne 10. srpna 1920, R I 562/20.) Přihlášku, jíž domáhal se přiznání kostelního pozemku do vlastnictví, podal pachtýř včas u farního úřadu. Soudy všech tří stolic bylo uznáno, že přihláška byla řádně podána, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Pozemek, o který jde, jest knihovně připsán kostelu. Podle § 42, pokud se týče 41 zákona ze dne 7. května 1874, čís. 50 ř. zák., spravují jmění kostelní společně farář, osada farní a patron kostela. Ohlášky podle § 12 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., mohly tedy při kostelních pozemcích státi se s právním účinkem u kteréhokoliv z těchto spolusprávců, jemuž pak náleželo, aby o podané u něho ohlášce podal zprávu ostatním spolusprávcům. Poněvadž stěžovatelka sama připouští, že pachtýř ohlásil požadovací nárok v čas u farního úřadu, bylo tím vyhověno předpisu § 12 zákona, a nelze, proto tvrdili, že pachtýř pozbyl požadovacího práva. I kdyby pouze patronátní úřad skutečně vedl správu kostelních pozemků, ničeho na věcí nemění, jelikož by se to týkalo jen vnitřního poměru několika orgánů zákonem ke společné správě povolaných, a poněvadž nelze na pachtýři žádati, aby v tom kterém případě zjišťoval orgán skutečně správu obstarávající, dlužno proto míti za to, že bylo vyhověno předpisu zákona, dbáno-li při úkonu formálním, jakým jest ohláška nároku, formálně ustanovení § 12 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. a § 42 zákona ze dne 7. května 1874, čís. 50 ř. zák.

Citace:

č. 621. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 470-471.