Čís. 813.Žaloba o obnovu dle § 530 čís. 7 c. ř. s.Není liknavostí v hlavní rozepři a neodnímá práva k žalobě o obnovu okolnost, že žalobce o obnovu nepátral po přezvědných osobách, o nichž nebyl s to tušiti, že vědí něco o věci.Stačí pouhá možnost, že novými průvody přivodí se výsledek, příznivější žalobci o obnovu.Pro rozhodnutí o útratách dlužno v rozsudku, povolujícím obnovu, použíti zásady § 52 c. ř. s.(Rozh. ze dne 14. prosince 1920, Rv I 653/20.)Žalobce domáhal se obnovy řízení, ježto po té, kdy bylo řízení o původním sporu v prvé stolici skončeno, dozvěděl se od různých osob, že hlavní svědek, jenž vypovídal ve sporu proti němu, vyjádřil se před nimi ve směru žalobci příznivém. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl v podstatě proto, že nové skutečnosti a průvody nebyly by bývaly s to, by v hlavní rozepři přivodily rozhodnutí, pro nynějšího žalobce příznivější. Odvolací soud rozsudek potvrdil a uvedl v důvodech, že žalobce není bez viny na tom, že pozdě nové průvody odhalil.Nejvyšší soud obnovu řízení povolil a uložil soudu prvé stolice, by, rozhoduje hlavní rozepři, dbal jakožto nákladů procesních též útrat obnovovacího řízení.Důvody:Před výtkou nesprávného právního posouzení záležitosti není s to obstáti ani rozsudek soudu odvolacího, ani rozsudek procesního soudů prvé stolice. Kdož, zvěděv o nových skutečnostech aneb odhaliv nové průvody nebo nabyv možnosti, jich použíti, žaluje proto o obnovu řízení, dodělá se úspěchu, nebyl-li bez své viny s to, by nové skutečnosti nebo průvody uplatňoval dříve, než bylo skončeno ústní líčení, po němž vyšel rozsudek prvé stolice, a když mimo to přednesem a použitím oněch novot v dřívějším řízení bylo by bývalo v hlavní rozepři přivoděno rozhodnutí příznivější pro toho, kdož obnovy se domáhá (§ 530, odstavec prvý čís. 7 a poslední odstavec c. ř. s.). V případě, o který se tuto jedná, zamítl odvolací soud žalobu o obnovu proto, že prý není žalobce bez viny na tom, že pozdě nové průvody odhalil, procesní soud prvé stolice proto, že prý nové skutečnosti a průvody nebyly by bývaly s to, by v hlavní rozepři přivodily rozhodnutí, pro nynějšího žalobce příznivější. Ani ten, ani onen zamítací důvod nelze uznati za ospravedlněný. Odvolací soud má ovšem zásadně pravdu v tom, že straně ve sporu náleží, by s patřičnou bdělostí sebrala všechny skutečnosti a průvody, jež mohly by jí ve sporu dopomoci k vítězství, a že zanedbání této péče a obezřetnosti jest zaviněním, jímž dle § 531, odstavec druhý c. ř. s. vyloučena jest žaloba o obnovu řízení pro ony nové skutečnosti a průvody, jež pro liknavost strany nebyly zavčas ve hlavní rozepři uplatněny. Mýlí se však odvolací soud, vytýkaje nynějšímu žalobci vzhledem k skutečnostem a průvodům, o něž opírá se žaloba o obnovu, liknavost a nedbalost v shledávání obranné látky pro rozepři hlavní. Žaloba o obnovu opírá se o tvrzení, že prý František N., korunní svědek v hlavní rozepři, učinil vůči různým osobám výroky, nesrovnatelné s jeho seznáním v hlavní rozepři. Od těchto osob zvěděl nynější žalobce o oněch výrocích v době, kdy hlavní spor byl již právoplatně rozhodnut. Zjištěno též, že tyto osoby vyprávěly ony výroky nynějšímu žalobci, když se s ním v měsících září nebo říjnu, listopadu a prosinci 1919 setkaly a přišla nahodile řeč na hlavní spor, nynějším žalobcem prohraný. Osoby ty nebyly ani účastníky jednání, o něž šlo v hlavní rozepři, aniž měly zájem na tomto jednání. Pátrati po osobách, jež o věci snad nahodile mluvily s odpůrcem anebo s některým svědkem, neměl nynější žalobce i při sebe větší obezřetnosti ani příčiny ani možnosti. Vždyť jinak musel by kde koho se doptávati, zda-li snad před ním nějaká zmínka o věci se nestala, nebo musel by vytušiti, že snad o věci vědí něco osoby, jinak na věci nesúčastněné a neinteresované. Žádá proto odvolací soud v tomto případě na nynějším žalobci něco, co, rozumově vzato, jest prostě nemožno. Procesní soud prvé stolice svým zamítacím důvodem vybočil z mezí, jež soudcovské kognici pro obnovovací řízení jsou zákonem a povahou věci vytýčeny. Při žalobě o obnovu řízení z důvodu § 530 čís. 7 c. ř. s. nezáleží pro rozhodnutí o tom, zda lze či nelze žádanou obnovu povoliti, na absolutní způsobilost novot, přivoditi příznivější rozhodnutí v hlavní rozepři, nýbrž stačí, že možnost toho jest odůvodněna. Rozhodnouti o tom, zda tato možnost zůstane pouhou možností, či, zda přemění se ve skutečnost, jest již úkolem řízení obnoveného. Použito na daný případ stačí, že nově tvrzené a dle zjištění prvé stolice prokázané skutečnosti zavdávají důvodnou příčinu k revisi rozhodných skutkových zjištění, na nichž zbudováno bylo rozhodnutí ve věci hlavní. Zda-li tato revise dřívějších skutkových zjištění dopadne tak, že zjištění ta při revisi obstojí, či tak, že budou zvrácena, bude řešeno ve sporu obnoveném. Poněvadž i jinaké náležitosti žaloby o obnovu řízení jsou dány, bylo jí vyhověno. Neboť formelní po klesek žaloby o obnovu, záležející v tom, že nevyjadřuje se o tom, jaké jiné rozhodnutí ve věci hlavní se navrhuje, (§ 536 čís. 5 c. ř. s.), nepadá na váhu, ježto dle celého stavu věci nemůže býti o tom pochybnosti, že nynějšímu žalobci stále ještě jde o to, by žaloba hlavní rozepře byla zamítnuta. Při výroku o útratách uváženo toto: Zákon v předpisech, jednajících o žalobě o obnovu, o otázce útrat výslovně se nezmiňuje. Poukazuje však k předpisům prvého až čtvrtého dílu c. ř. s., tudíž i k předpisům § 40 a násl. c. ř. s. Uváží-li se pak, že rozsudek, povolující obnovu řízení pro nově nalezené skutečnosti a průvody není v jádru věci ničím jiným, než procesuálním opatřením, připouštějícím doplnění řízení ve hlavní rozepři, tudíž v podstatě týmž opatřením, jakým v řádném řízení jest usnesení, jímž zrušeno řízení pro jeho neúplnost, dlužno v otázce útrat použíti zásady § 52 c. ř. s.