Čís. 440.

Odhadovati nemovitosti v pozůstalostním řízení výlučně a přesně jen dle zásad odhadního řádu, není přípustno. Není však závady, by těchto zásad nebylo podpůrně dle potřeby použito.
(Rozh. ze dne 10. března 1920, R I 99/20.)
V pozůstalostním řízení navrhla část účastníků proti vůli ostatních, by soupis a odhad nemovitostí byly předsevzaty dle odhadního řádu (min. nař. ze dne 25. července 1897, čís. 175 ř. zák.). Pozůstalostní soud návrhu vyhověl z těchto důvodu: Jde tu o odhad ve smyslu § 102, odstavec druhý, nesp. říz., v němž není předepsáno, jakým způsobem dlužno odhad provésti. Jest použíti zásady § 272 nesp. říz., dle něhož přicházejí při odhadu v úvahu předpisy soudního, pokud se týče exekučního řádu. Ježto odhadní řád jest součástí exekučního řádu, dlužno jej použíti i při odhadu dle § 102 nesp. říz. Tomu nevadí předpis § 33 odh. řádu, jenž vylučuje použití odhadního řádu pouze tehdy, je-li odhad upraven zvláštními předpisy, kdyžtě patent o řízení nesporném nemá takových předpisů, naopak se přimyká v tomto směru k exekučnímu řádu. Rekursní soud nařídil, by odhad byl předsevzat dle ustanovení druhého dílu, pátého oddílu, najmě dle §§ 102 a násl. patentu o řízení nesporném. Důvody: Nelze v jeho všeobecnosti souhlasiti s názorem prvého soudu. § 272 nesp. říz. vztahuje se na dobrovolné odhady a dražby, kdežto zde jedná se o povinný odhad pozůstalosti ve smyslu § 784 obč. zák. Z § 272 nesp. říz. neplyne tudíž, že by při odhadu nemovitosti k vůli výměře dílu povinného bylo nutno použíti předpisů odhadního řádu ze dne 25. července 1897, čís. 175 ř. zák. Ba naopak § 33 odhadního řádu přímo vylučuje, by bylo odhadního řádu v tomto případě bezpodmínečně použito. Předpisy § 784 obč. zák. a §§ 102 a násl. nesp. říz. vyžadují, by pozůstalost byla tak oceněna, by nepominutelní dědici nebyli zkráceni. Jakým způsobem dlužno tu postupovati, jest otázkou toho kterého případu, a dlužno o tom rozhodnouti dle zásady volného hodnocení průvodů. Měl-li by soud za to, že dle okolností případu bylo by lze pravou hodnotu nemovitostí vyšetřiti postupem, jak naznačeno v odhadním řádu, a že by tím dosaženo bylo toho, k čemu § 784 obč. zák. směřuje, mohl by beze všeho použiti předpisů odhadního řádu, kdyžtě i jiné »předpisy«, jichž bylo by dle § 33 odh. řádu použíti, připouštějí, ba přímo vyžadují, by obdobně použito bylo ustanovení odhadního řádu, snažícího se zjistiti pravou hodnotu nemovitostí. Leč není zákonem odůvodněno, by bylo v případě, o nějž jde, použito předpisů odhadního řádu bezpodmínečně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvodу:
Mínění stěžovatelovo, projevené v dovolacím rekursu, že cís. patent ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. neobsahuje ustanovení o tom, dle jakých pravidel znalcové mají postupovati při odhadech inventárních v řízení pozůstalostním, jest mylné. Ve třetím odstavci § 103 tohoto patentu jest výslovně stanoveno, že, je-li při inventuře pozůstalostního jmění zapotřebí odhadu nemovitých statkův a movitých věcí podle §§ 102, 162 a 167 ku konci téhož cís. patentu (§ 784 obč. zák.), znalcové mají obecnou cenu jejich přesně a svědomitě udati dle doby zůstavitelova úmrtí, a z §§ 304 až 306 obč. zák. vysvítá, v čem obecná cena věci záleží. Soud rekursní tudíž právem rozhodl, že ocenění nemovitostí, do pozůstalosti náležejících, má se při inventuře státi podle dotyčných předpisův cís. patentu. Stěžovatel má za to, že v odůvodnění usnesení v odpor vzatého jest odpor, pokud je tam řeč o § 33 odhadního řádu. Než i toto mínění stěžovatelovo jest mylné, spočívajíc na nesprávném citování dotyčných odstavcův usnesení soudu rekursního. Tento soud neprohlásil totiž, že §em 33 odh. řádu jsou ustanovení tohoto řádu pro tento případ striktně vyloučena, nýbrž, že jejich striktní použití pro tento případ jest §em 33 přímo vyloučeno, že však může nastati potřeba jich užíti. Ustanovení § 272 cís. patentu nelze zde užíti, poněvadž se nevztahuje na odhady v pozůstalostním řízení, nýbrž na dobrovolné odhady věcí, za které podle § 267 téhož patentu žádá vlastník těchto věcí. Zdali při výkonu inventurního odhadu, o který jde, bude potřebí užíti také předpisův odhadního řádu, nelze dosud rozhodnouti, poněvadž toho času není známo, zdali předpisy § 103 cís. patentu z roku 1854 a §§ 304 až 306 obč. zák. stačí k účelu tomu čili nic, a poněvadž, jak vysvítá ze čtvrtého odstavce § 16 odhadního řádu tento řád neobsahuje ustanovení, že pro každý jednotlivý druh věcí dlužno užíti vždy jen určitého způsobu odhadu bez výjimky, nýbrž ustanovuje toliko zásadní pravidla pro odhad různých druhů věcí, ze kterýchžto pravidel však dovoluje výjimky na základě prohlášení znalců.

Citace:

č. 440. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 167-168.