Čís. 830.

Osvědčení čistě objektivního ohrožení dobytí peněžité pohledávky nestačí k povolení prozatímního opatření. Okolnost, že odpůrce ohrožené strany jest stíhán žalobami a zdržuje se občas v cizině, není ohrožením, postačujícím, by povoleno bylo prozatímní opatření.
(Rozh. ze dne 28. prosince 1920, R I 1156/20.)
Soud prvé stolice povolil prozatimní opatření ku zajištění peněžité pohledávky, ježto navrhovatel osvědčil pohledávku, nebezpečí pak tím, že odpůrce byl stíhán žalobami a dlel toho času v cizině. Rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření. Důvody: V tomto případě jde o povolení prozatimního opatření k zajištění peněžitého pohledávání po rozumu § 379 a násl. ex. ř. I když lze míti za to, že nárok, k jehož zajištění navrhovatel domáhá se povolení prozatimního opatření, jest dostatečně osvědčen, není zde druhé, nezbytné podmínky k povolení prozatimního opatření, totiž osvědčení nebezpečí po rozumů odstavce druhého § 379 ex. ř. Prozatimní opatření k zajištění pohledávek peněžitých má za účel zabrániti tomu, aby budoucí exekuce pro pohledávky ty jednáním dlužníka nebyla zmařena nebo značně ztížena. Předpokládá tedy zákon podnikání se strany dlužníka, jež by mohlo míti v zápětí zmaření nebo ztížení dobytnosti pohledávky, což třeba vždу také osvědčiti. V té příčině uvedl navrhovatel, že odpůrce odvolal akkreditivy u banky a že na něho podány byly u zemského civilního soudu v Praze 4 žaloby na celkový obnos 358693 Kč 06 h a konečně že odpůrce opustil Prahu a je za hranicemi republiky. Pokud se týče odvolání akkre ditivů, jež bylo osvědčeno, je to snad důvodem ke vzniku pohledávky navrhovatele proti odpůrci, nelze však v činu tom shledávati ještě takové jednání, jímž by zmařena nebo ztížena býti mohla příští exekuce právě k vydobytí tohoto pohledávání. Rovněž jen přechodný pobyt v cizině, k němuž odpůrce jako obchodník exportní časem je nucen, nemůže důvod takový založiti. Ale ani v tom, že na odpůrce podány jsou 4 žaloby o celkem značný peníz, nelze ještě shledávati nějaký subjektivní čin odpůrce, neboť okolnost tato není zajisté nějakým jednáním obmyslným, jakéž má na mysli § 379 ex. ř., nejsouc celkem závislou na vůli odpůrce, a není tu tedy žádného činu se strany jeho, jímž by chtěl zmařiti neb ohroziti nárok navrhovatele. Prozatimním opatřením nelze zajisté poskytovati výhody jednotlivým věřitelům na úkor druhých, pokud tu není zákonných podmínek povolení prozatimního opatření.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Soud rekursní správně uvedl, že není zde podmínek § 379 ex. ř. pro povolení navrženého prozatimního opatření, že totiž ze skutečností, ohroženou stranou osvědčených, nevysvítá pravděpodobnost, že by odpůrce bez navrženého prozatimního opatření zmařil nebo značně stížil pohledávky, stranou ohroženou tvrzené. Osvědčení čistě objektivního ohrožení dobytí peněžité pohledávky nestačí dle § 379 ex. ř. k povolení prozatimního opatření. Osvědčiti dlužno, že ohrožení dobytí pohledávky mohlo by způsobeno býti opatřeními, předsevzatými dlužníkem o jeho jmění. Aby opatření tato byla obmyslná, totiž aby směřovala k ohrožení dobytí pohledávky věřitelovy, není ovšem třeba; ale podmínkou povolení prozatimního opatření jest, aby jednání dlužníkovo bylo způsobilé, zhoršiti majetkový stav dlužníkův vzhledem na poměr jeho k věřiteli, domáhajícímu se povolení prozatimního opatření. Že by však odpůrce byl předsevzal jednání takové, nebo že by pravděpodobně mohl je předsevzíti, nelze z osvědčených okolností usouditi.

Citace:

č. 830. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 762-763.