Čís. 814.

S hlediska čl. 384 obch. zák. jest lhostejno, zda bylo nutno použíti k dopravě dráhy, na níž se zboží ztratilo.
Krádeže na dráze nelze pokládati za vyšší moc, není-li prokázáno, že dráha učinila vše, aby krádežím zabránila.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1920, Rv I 663/20.)
Žalobkyně odevzdala žalovanému speditérovi k dopravě nábytek a ostatní svršky. Na stanici určení bylo shledáno, že chybí koš se šatstvem. Žalobě o náhradu škody procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud rozsudek potvrdil a uvedl mimo jiné v důvodech: Žalovaný tvrdí, že první soud měl prý posouditi a zjistiti, není-li zde vyšší moci, která vylučuje ručení dráhy po případě ručení žalovaného. V tomto směru jest poukázati k tomu, že žalovaný ani netvrdí, natož pak dokázal, kdy a za jakých okolností byl odstraněn koš s prádlem, o nějž se jedná. Zvláště netvrdil žalovaný, že byl koš odstraněn násilím. V tomto případě jedná se tedy o tajné odcizení. O vyšší moci lze ve smyslu čl. 395 obch. zák. a § 84 žel. dopr. ř. jen tehdy mluviti, když událost, způsobivší ztrátu dopravovaného zboží, přes veškeru péči a přes všechna učiněná opatření nemohla býti odvrácena. Není pochyby, že lze při nutné opatrnosti krádeži zabrániti a že tudíž ani tajné odcizení, jako se stalo v tomto případě, nelze považovati za vyšší moc. Právem tedy první soud vyloučil v tomto případě vyšší moc a učinil žalovaného zodpovědným za ztrátu zboží.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
S poukazem ku správnému odůvodnění rozsudku odvolacího soudu podotýká se na vývody dovolacího spisu toto: Jednou z námitek, směřujících proti žalobnímu nároku, odmítá žalovaná strana ručení po rozumu čl. 384 obch. zák. Tím však, co uvedeno po této stránce v dovolacím spisu, nejsou správné důvody odvolacího rozsudku nikterak vyvráceny. Vždyť nečiní se žalovaná strana zodpovědnou ani z neobezřetnosti při přejímání nábytku a při jeho předání na dráhu, nýbrž pouze a jedině za to, že koš za dopravy po dráze se ztratil. Okolnost, zda bylo na místě nebo do konce nutno, by dráhy k dopravě bylo použito, jest s hlediska čl. 384 obch. zák. zcela lhostejnou. Tímto rozeznáváním snaží se žalovaná strana vnášeti do čl. 384 obch. zák. prvek, jehož zákon neuznává. Obrací-li se posléze žalovaná strana proti tomu, že odvolací soud neuznal na straně dráhy exkulpačního důvodu vyšší moci a že pro tuto příčinu žalobu nezamítl, dlužno k tomu odvětiti, že není ani tvrzeno, tím méně ovšem prokázáno, co dráha zařídila, by opětujícím se krádežím bylo čeleno, a že tudíž schází všeliký předpoklad pro rozhodnutí, zda dráha učinila po této stránce vše, co bylo lze rozumným způsobem na ní žádati, a že přes to nebyla s to, by krádeže, najmě pak odcizení koše, o který v tomto sporu jde, zamezila.

Citace:

č. 814. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 741-742.