Čís. 826.


Otec není zpravidla povinen, by platil výživné pro dítko, jež se proti jeho vůli bez podstatné příčiny zdržuje mimo jeho domácnost.
(Rozh. ze dne 28. prosince 1920, R I 1087/20.)
Oba nižší soudy uznaly manželského otce povinným, by platil svým dětem, žijícím odděleně s matkou, výživné. Důvody: Jde-li v případě tomto o přerušení společné domácnosti a z čí viny, jest nerozhodným, jelikož se nejedná o výživu manželky, nýbrž nezl. dětí. Otec jest dle § 141 obč. zák. povinen poskytnouti dětem výživu. Jest zjištěno, že stěžovatel výživy té dětem neposkytuje a že by byl nemajetným, aby povinnost ta spadala dle § 143 obč. zák. na matku, ani netvrdí.
Nejvyšší soud usnesení nižších soudů zrušil a uložil soudu prvé stolice, by ve věci dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Nezl. děti, které se domáhají placení výživného na svém manž. otci, nežijí s ním ve společné domácnosti. Otec může se však dle § 145 obč. zák. domáhati toho, aby s ním společnou domácnost sdílely. Výživu dítek jest pak, pokud se to srovnává s účelem výchovy a pokud zvláštní okolnosti toho nevyžadují, ve společné domácnosti poskytnouti. Následkem toho není otec zpravidla povinen, aby platil výživné pro dítka, která proti jeho vůli, aniž by bylo proto dostatečné příčiny, zdržují se mimo jeho domácnost. Tyto okolnosti, povinnost ku placení výživného odůvodňující, nebyly soudy nižšími vyšetřeny, nebylo proto možno o uplatňovaném nároku rozhodnouti, a byla usnesení soudů nižších stolic zrušena a nařízeno, aby soudem první stolice bylo vyšetřeno, zda-li na pravdě se zakládá tvrzení otce, že dítka proti jeho vůli byla ze společné domácnosti odvedena a u matky bydlejí a zda-li jest pro to dostatečné příčiny — a pak znovu rozhodnuto.
Citace:
č. 826. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 758-759.